RECENZE: Bílý dům už zase hoří. Tentokrát pod taktovkou Emmericha

V letním filmu White House Down se prakticky opakuje akční šablona podobného jarního příběhu. Přibyl jen humor, i když občas nechtěný.

Nový film Rolanda Emmericha White House Down. | foto: Falcon

Schválně, kdy to Ameriku přestane bavit. O Bílý dům bojoval agent v seriálu 24 hodin. V dubnu k nám přišel Pád Bílého domu, v němž se vyskytli prezident (bílý), agent, prezidentův syn, jaderná hrozba, rozstřílená vlajka a turisticko-bojový průvodce budovou od Oválné pracovny po Lincolnovu ložnici.

Emmerichovy přískoky

A teď do Česka dorazil White House Down, jehož název už se ani nepřekládá a v němž se pro změnu hemží prezident (černý), agent, agentova dcera, jaderná hrozba, vlajka, průvodce sídlem.

White House Down

55 %

Režie: Roland Emmerich

Scénář: James Vanderbilt

Kamera: Anna J. Foerster

Hudba: Thomas Wander, Harald Kloser

Hrají: Channing Tatum, Maggie Gyllenhaal, James Woods, Jamie Foxx, Richard Jenkins aj.

Streamovací služby: Amazon Prime

Kinobox: 70 %

IMDb: 6.3

Zkrátka se hraje naprosto stejná akční šablona přepadení. Navíc - což činí v hodnocení oproti jarnímu snímku pět procent k dobru - přibyl občasný humor, zhruba způli zamýšlený, způli bezděčný, kdy kino řičí smíchy.

Jinak se koná stejné cvičení ve vymezeném prostoru, jakýsi válečný místopis Bílého domu, a protože režisér Roland Emmerich s důkladností sobě vlastní nevynechá na trase přískok - palba - přískok žádný kamrlík od kuchyně přes výtahy až po toalety, připomíná výsledek spíše seriál.

White House Down rovněž zosobňuje onen typ filmu, kde sdělení "Máte na záchranu osm minut" znamená v reálném čase půl hodiny a kde během finále jmenují prezidentem pomalu každého, kdo se jen prošel kolem kamery.

Klamná iluze

Sběratelé žánrových klišé si přijdou na své, ani jedno tu snad nechybí. Třeba že agent je zároveň rozvedeným manželem a milujícím otcem; že prezident se zasazuje o světový mír, čímž si znepřátelí zbrojařskou kliku; a že podmračení potetovaní teroristé vyhlížejí vskutku "nenápadně" - přece jen by se mohli před cestou do Bílého domu v zájmu vlastního krytí aspoň trochu umýt a oholit. K novodobým schématům patří rozdělení zbraní: tatínek s flintou, dítě s chytrým mobilem.

Na druhou stranu je však třeba uznat, že se podařilo několik opravdu působivých akčních scén, počínaje slaňováním z hořící helikoptéry a konče zábavnou honičkou prezidentských limuzín kolem kašny na pozemku Bílého domu, přímo před zraky zevlounů za plotem.

Jisté smířlivosti nahrává ještě skutečnost, že kde to jen trochu jde, dostává před digitálními efekty přednost stará dobrá ruční práce; člověk skoro čeká, že zpod pohovky vyskočí Chuck Norris s opakovačkou z války Severu proti Jihu. A motiv tajné únikové chodby, jíž si John F. Kennedy nechával vodit Marilyn Monroe, vzbudí iluzi, že to Emmerich přece jen nebere tak úplně vážně.

Bere. Poslední minuty srazí zpět na kolena patosem a morálním kázáním. Výroku "Jste pěkný zrádce, pane" neodolá ani dosud nadšený fanoušek manévrů obrněné techniky. Akční Rychlé šípy v hořícím Bílém domě, to se opravdu nedá.