RECENZE: Bojovala, vítězila, pila. Valčík pro Monicu líčí úděl zpěvačky

Do českých kin míří švédský snímek Valčík pro Monicu. Ve Skandinávii filmu stačil název Monica Z. Vědí, o koho jde: Monika Zetterlundová, švédská zpěvačka, šla za svým snem navzdory péči o dcerku.

Prosadila, že jazz se dá zpívat švédsky, dobyla americké kluby, propadla v soutěži Eurovision, točila desky, hrála v desítce filmů a teď, devět let poté, co zemřela při požáru, ožívá ve Valčíku pro Monicu.

Příběh, který právě vstupuje do českých kin, dokládá, jak zoufale stejné jsou snímky líčící úděl umělců. Dal by se odbýt slovy fádní životopis, nebýt pár podstatných "ale". Předně hrdinčina představitelka Edda Magnasonová, muzikantka, která před kamerou stála poprvé, je jedním slovem výtečná. 

Valčík pro Monicu

60 %

Švédsko, 2013, 105 min

režie: Per Fly

hrají: Edda Magnason, Danny Boushebel, Sverrir Gudnason, Vera Vitali, Oskar Thunberg, Johannes Wanselow, Nadja Christiansson

Kinobox: 65 %

IMDb: 6.8

Chybu nemá ani hudba, ani náladové retro. A scény ze života dobové umělecké smetánky, jež přetřásá dílo Ingmara Bergmana, pobaví jako každá snobská póza.

Jen úsek života

Ovšem scénář si z celé zpěvaččiny dráhy vybírá jen jistý úsek, jejž překlápí do žánru vztahového melodramatu. Potkávají se tu lásky a hádky, alkohol a prášky, hysterie i banality ve stylu rozbitého zrcadla.

Utkví jen momentky, jaké se jinde nenajdou: otec zraňující hlubokou skepsí, holčička na bohémských večírcích dospělých, baletní striptýz na Wagnerovu hudbu. Jinými slovy, vychází to padesát na padesát. Než Monica Z. zazpívá.