RECENZE: Třetí Fotři a lotři nešetří trapností a nevkusem

Ve třetím díle o fotrech a lotrech se znovu utkají Robert De Niro coby odměřený tchán a Ben Stiller v roli snaživého zetě nešiky. Na půdorysu rodinné komedie přibyly děti a ubylo vkusu. Není divu, že Dustin Hoffman původně hrozil stávkou.

Ve filmu Fotr je lotr vzal Robert De Niro coby vzorný velitel rodiny se skřípěním zubů na vědomí, že si jeho dcera vybrala muže bez perspektivy neboli Bena Stillera. Ve druhém dílu se musel De Nirův hrdina smířit i s potrhlými ženichovými rodiči.

A v „trojce“, jež v předvánočních kinech startuje pod názvem Fotři jsou lotři, přesvědčuje zeť tchána, že už je schopen starat se sám o své děti i o celý klan.

V duchu Prciček

Fajn, těší se divák, ústřední herci nezklamou a s mrňaty přibude legrace. Bohužel, opak je pravdou. Dětské postavy jsou až trestuhodně nevyužité – s výjimkou zvracení a jen letmého motivu, kdy si z nich dědeček s minulostí tajného agenta udělá nevinné špiony.

Navíc ono „roztomilé“ blinkání nezůstalo samo. Režii série nově převzal Paul Weitz, jehož kariéru zrodilo teenagerovské objevování sexu v komedii Prci, prci, prcičky – a stejný typ humoru jako by naočkoval i Fotrům. Takže se začíná klystýrem, pokračuje odrůdou viagry s nelibými účinky a končí štědrovečerním pšoukáním; ve všech případech co možná dlouze, názorně, důkladně a do posledního škytnutí byť jediné ochotné bránice.

Fotři jsou lotři

50 %

USA, 2010, 98 minut

Režie: Paul Weitz

Hrají: Ben Stiller, Robert De Niro, Owen Wilson, Jessica Alba, Harvey Keitel, Barbra Streisandová

Kinobox: 61 %

IMDb: 5.5

Jestliže vkus je na sestupu a podstatu zápletky tvoří jen banální nedorozumění, které v tchánových očích učiní ze zetě nevěrníka, není vlastně o čem vyprávět, což vynikne zejména v české verzi s lehce seriálovým dabingem. Jedinou spolehlivou záchranu skýtá De Niro, jehož samolibý vládce rodinné dynastie má stále v záloze nové drobné charakteristiky: sestavování rodokmenů, hypochondrii, profesní sklon vidět spiknutí na každém rohu i „chlapácké“ proslovy.

Čtyři úsměvy

Stiller s ním herecky prohrává, byť pobaví mafiánskou stylizací rodinného „kmotra“; jeho věčný rival čili Owen Wilson zase s gustem mění svého snoba v ušlechtilého šiřitele dobra. Je to milé, ale žvatlavé jako sousedská besídka. Nadto Dustin Hoffman, který kvůli výhradám ke scénáři a výměně režiséra nechtěl „trojku“ točit, nakonec svou účast omezil jen na pár scén, takže jeho hravá postava Stillerova otce nestačí film přibarvit.

Okamžiky, které jsou k smíchu, lze spočítat na prstech jedné ruky. První (zeť pohřbí tchána pod pískem) i druhý (tchánův pokus o zeťovo sledování) se příliš dlouho připravují. Třetí vděčná situace si mezi dětskými míčky pohrává s hudebním motivem Čelistí. A čtvrtý bod si výjimečně připisuje slovní vtip, bezelstná odpověď na ironickou otázku Posloucháš se někdy? – Raději ne.

Tudíž matematicky vzato by čtyři úsměvy po deseti procentech vynesly snímku Fotři jsou lotři čtyřicetiprocentní známku. Na padesátku lze zaokrouhlit pouze díky De Nirovi, jenž si udržuje noblesu i na žánrovém pomezí televizních Trapasů.

A také s jistou dávkou sváteční smířlivosti: film totiž končí výjevem vánoční pospolitosti v rodinném kruhu, což z něj letos činí jeden z mála premiérových přírůstků kin s motivem Vánoc.

Pravda, nadílkou vrcholí i česká Rodinka, ale to je pouze sestřih televizního sitcomu. A pak je tu rumunský příběh Úterý po Vánocích, z celé téhle trojky rozhodně nejlepší, jenomže do konejšivé nálady sotva uvede, protože líčí rozpad rodiny právě ve zjitřeném čase Vánoc.
I když – člověk snad raději zažije trochu smutku nad nevyhnutelností rázně rozťatého milostného trojúhelníku nežli pocit trapnosti, kterým komedie Fotři jsou lotři bohužel nešetří.