RECENZE: Pozor, u poslechu Enter Shikari hrozí exploze hlavy. Nadšením

Britská kapela Enter Shikari, která večer zahraje v pražském Lucerna Music Baru a v létě se představí jako jedno z velkých jmen na festivalu Mighty Sounds, by měla na obaly svých desek dávat varování podobné tomu z titulku povinně.

Enter Shikari | foto: PR

Své čtvrté album, které vydávají v těchto dnech, pojmenovali The Mindsweep a opět se na něm dopouštějí takové stylové akrobacie, jako by se ve dvanácti písničkách rozhodli zachytit celý současný vývoj tvrdé kytarové i nespoutané taneční hudby.

S podivem je především, že i když mají víc poloh než Kámasútra, valí se Enter Shikari na posluchače s odzbrojující jednotou jako ohromná koule překypující energií.

Bouře sklízí bouři

Stačí si poslechnout první singl The Last Garrison, který se stal jednou z nejpříznačnějších, a skoro nejpřímočařejších skladeb desky. Samozřejmost, s jakou se tu tvrdé kytary lámou v taneční refrén, silné melodie prolínají s hardcorovým štěkáním a klidné polohy s kytarovým nářezem, ozvuky dubstepu i drum’n’bassu, překvapuje i po deseti opětovných přehráních.

A i když většina písniček je vystavená na síle tvrdých kytar, na The Mindsweep se kapela učí i působivě zpomalovat a ztišovat. To jí ostatně, jako třeba v Never Let Go of the Microscope, dává prostor vybudovat a vypointovat ještě bouřlivější, soničtější a víc ohlušující finále.

The Mindsweep

85 %

Enter Shikari

Někteří fanoušci se po zveřejnění prvních ukázek z desky obávali, že Enter Shikari na novince vyměknou. Jako celek je však album The Mindsweep stále nekompromisně daleko od středního proudu a i vyloženě baladické momenty na hranici rockového kýče plní stejně důležitou roli jako metalové „chroptění“.

The Mindsweep působí jako zhudebněný test koncentrace, přehlídka nečekaných a přitom úderných odboček. Zvlášť v době zvuku unifikovaného počítačovými nahrávacími programy i příručkami o vkusu posluchačů je poslech kapely jako Enter Shikari vyloženě osvěžující.