Letní shakespearovské slavnosti se přelomily do druhé poloviny, která přinesla i premiéru ostravské inscenace Pavla Šimáka Romeo a Julie. Nejtragičtější a nejznámější mistrův kus pojal Šimák v moderních kulisách, které tvoří posprejované zdi, a v kostýmech ve stylu hippies, z Julie udělal v prvním dějství sympatického fracka a konec zlomil smrtí ve vaně, která nahradila hrobku.
V hrobě se mnou nepohnou ani komáři
|
Vévodův závěrečný výstup Šimák úplně škrtnul a místo něj umírá veronský milenecký pár za zvuků chorálu. Ne vše, co režisér do klasiky vnesl, je možné chválit, přesto je Romeo a Julie přesně tím, co by se mělo na slavnostech uvádět. Představení nenudí, je živé, herci přesně vědí, o čem, jak a proč hrají, šermovačky nejsou trapně toporné (což nebývá pravidlem) a hlavně první polovina je skutečně vtipná.
Aplaus pro Juliinu chůvu
Zcela logicky - Romeo i Julie jsou vlastně děti, nad příběhem se ještě nevznáší Merkuciova ani Tybaltova smrt, natož tragédie milenců, takže režisér rozehrává bezstarostné Juliino "blbnutí" i chůvinu "babskost". Až po přestávce Julie musí překotně dospět, chůva osudově zradit a Romeo chladně koupit od lékárníka jed.
Výborní jsou ostravští herci v čele s Julií, jemnou a romantickou Terezou Dočkalovou, která si to na jevišti užívá jako málokdo. Mění se ze ztřeštěné rozmazlené holky ve vášnivě zamilovanou slečnu a ženu, která je bez pochybností rozhodnutá zemřít za svoji lásku. Dočkalová Julii dobře pochopila, dává jí mnoho poloh, všechny jsou dotažené a srozumitelné. Romeo Marka Holého je méně tvárný, od začátku setrvává v roli tragicky zamilovaného, duu veronských milenců vévodí Julie.
Chůva Jitky Smutné si zaslouží samostatný aplaus – umí být laskavou moudrou ženou, popichovačnou matronou i zlomenou kojnou, která věří, že svoji nejmilejší Julii zradou zabila. Mezi Veroňany vyniká obtloustlý, leč nebývale přirozený Benvolio (Ondřej Malý), Merkucio plný existenciálního stínu (Jan Hájek) a originálně pojatý bratr Lorenzo (Jiří Sedláček), jenž se svým klarinetem nemá daleko k poustevníkovi.
Rodiče ve svěrací kazajce
Problematičtí jsou však staří Montekovi i Kapuletovi. Vážnost z nich není cítit ani náhodou, všechnu ji totiž vpily nepochopitelně monstrózní kostýmy. Přitom u ostatních se kostymérka Eliška Zapletalová trefila, třeba u Julie ctí prostý přístup a ponechává jí jednoduché bílé šaty. Ve snaze vydělit svět autorit stvořila přehnaně nazdobené svěrací kazajky, které se nesnesou ani se scénou, ani s ostatními kostýmy.
A ještě jeden podstatný problém Šimákova inscenace má. Divák může přistoupit na to, že vévoda nad mrtvými dětmi Monteky a Kapulety nesmíří a že se vše uzavře už v hrobce. Jenomže to by na jevišti musela nějaká hrobka být! Julie je pochovaná ve vaně plné vody, což má být asi efektní, ale je spíš trapné, navíc si místo shakespearovské smrti dýkou podřeže žíly. Závěr výborné představení kazí a v hodnocení mu minimálně deset procent ubírá.
Hodnocení MF DNES: 70 %