RECENZE: Špionážní šarádě Dluh sluší víc retro než současnost

Film Dluh se opírá o britskou vytříbenost, solidní herce v čele s Helen Mirrenovou a nečekaný zvrat tajné mise ve východním Berlíně. Dovětek už jen moralizuje.

Helen Mirrenová ve filmu Dluh | foto: Outnow.ch / © Universal Pictures Switzerland

Špionážní thriller Dluh nezapře spolehlivý vklad několika velkých jmen. Jeho režisér John Madden má za sebou oscarového Zamilovaného Shakespeara, herečka Helen Mirrenová stejnou sošku vyhrála za Královnu, její krajan Tom Wilkinson má dvě oscarové nominace a ze Sama Worthingtona udělal hvězdu Avatar.

Ovšem typicky britská vypravěčská uměřenost i herecké jistoty tentokrát neslouží původní látce: stejnojmenný snímek vznikl již před čtyřmi lety v Izraeli a pro americkou verzi text přepisovalo hned trio scenáristů. Výsledkem je film, kterému zdánlivě nechybí nic kromě osobitosti a přebývá pouze patosem poznamenaný rozbor odpovědnosti, cti a svědomí.

Vyprávění střídá dvě časové roviny: 60. léta, kdy dva muži a mladá žena z tajných služeb pronásledují v tehdejším východním Berlíně válečného zločince, a 90. léta, kdy se jim dávná mise nepříjemně připomene. Bohužel konečné zúčtování se odehraje v současném světě, který snímku zdaleka tolik nesluší jako pečlivé retro šedivého města za ostnatým drátem. Ve věčném příšeří s deštěm za okny, s veselým pianem a tichou hrůzou fotografií z lágru žije parta agentů téměř po studentsku. Brzy se mezi nimi začne rýsovat milostný trojúhelník, jenž sehraje svou roli i poté, co po napínavé noční akci se zpackaným únosem skončí spoutaný zlosyn v jejich bytě. Uštěpačný cynik s pronikavýma očima i úsudkem, jak hraje lékařského zabijáka z koncentračního tábora Jesper Christensen, vytuší a využije, co mezi jeho vězniteli jiskří.

Poslední slovo

Dluh

60 %

USA, titulky, 114 minut

režie John Madden,

hrají Helen Mirrenová, Sam Worthington, Tom Wilkinson, Marton Csokas, Jesper Christensen,

Kinobox: 68 %

IMDb: 6.8

K silným prvkům příběhu patří právě rozehrávka vztahů vůči zajatci i žárlivého napětí uvnitř komunity; dále fakt, že se agentka k unesenému lékaři nejprve vetře jako běžná pacientka, takže zná její intimitu; a konečně nečekaný zvrat, jenž po verzi oficiální přinese i druhou, neúřední a léta zamlčovanou variantu celé mise. Zkrátka jde o solidní špionážní šarádu, která nestaví na vnější akci, nýbrž na vnitřní psychologii a z nádechu romantiky se překlopí do morality.

Bohužel právě ve chvílích, kdy film začne slovy poměřovat hranice mezi dobrem a zlem, ztrácí na účinnosti. Což se týká příliš okatě vyhrocených provokací a následných přepjatých reakcí v debatách s nacistickým zajatcem, ale hlavně závěrečné linie událostí po třiceti letech, úmorně nastavovaných úvahami o lži, pravdě, hrdinství, rodině, státu a čistém štítu.

Sebezpytování zbytečně kazí jinak slušný dojem; naštěstí poslední scény patří Mirrenové, která neumí zahrát špatně, i kdyby to dostala příkazem.