RECENZE: Sifon a Refew ukazují pestrost tuzemské hiphopové scény

Vycházejí na stejné značce BiggBoss, ale nemohou si být vzdálenější. Jak instrumentální sólová deska Siphon od Ondřeje Anděry z formace WWW, tak debut Na kredit libeňského drzouna Refewa stojí za pozornost.

Obal desky Siphon, za kterou stojí Ondřej Anděra z formace WWW. | foto: Biggboss

Obě desky vypovídají o tom, že zvukové i výrazové možnosti současné tuzemské scény zakotvené v hip hopu jsou mnohem širší, než si řada lidí, kteří znají rap jen z YouTube, může myslet.

Sifon to umí i beze slov

Psát o sólovém debutu Ondřeje Anděry z formace WWW jako o hiphopové nahrávce je vlastně zkreslováním reality. Anděra pod přezdívkou Sifon patří mezi pamětníky začátků celé subkultury u nás. Svou specifickou produkcí dlouhá léta udává tvář i tvar její nejalternativnější a v mnohém také nejzajímavější části.

Siphon

75 %

Sifon

Vydal: Biggboss

Nicméně jeho sólová deska rapová není už ze své čistě instrumentální podstaty. I když rytmy, jež má Anděra v krvi, do značné míry hiphopové jsou, není to pro něj limit. Nebojí se vrhnout do tvrdého tanečního běsu v Comming After You ani ruchařského rozjímání vThe Agony of the Syphons.

Při všem tom experimentování Anděra do tracků dokáže vložit i vtipný odkaz, kterým rozrušuje svůj z povahy spíše apokalyptický sound. V Bang Bur variuje a sampluje ikonickou The Message od Grandmastera Flashe, sampluje do ní úryvky z Noční můry od WWW a vůbec se chová postmoderně. Nechtěně tím však umocňuje dojem, že kdyby přece jen zapojil svůj hlas, vyzněla by deska ještě lépe.

Refew dobře balancuje na hraně uvěřitelnosti

To, že se za libeňského rapera Refewa postavila silná značka BiggBoss, nebylo jenom štěstí. Soudě podle jeho projevu hyperaktivní a neklidný mladík totiž svůj hlas ovládá jako v tuzemském rapu málokdo. Umí přecházet plynule ze zpěvu do rapu, jehož rychlost dokáže zvednout do turbulence při zachování srozumitelnosti.

Na kredit

70 %

Refew

Vydal: Biggboss

Tematicky se Refew drží svého života a historek z libeňského podsvětí. Dobře se mu přitom daří balancovat na hraně, za kterou by ztratil uvěřitelnost a zůstal k smíchu. Při skladbě tak agresivní jako Musím, v níž se vyrovnává s dospíváním bez otce, by to ostatně ani moc dobře nešlo.

Jestli jako raper zvládá něco skvěle, je to střídání nálad, kterým umí uzpůsobit výraz. Uvěřitelný zůstává v návalech zlosti i v „baladě“ Hlavu motám. Kdyby si odpustil vlastně docela zbytečné vulgarismy a doslovnost, mohl z té písničky být slušný a obecně přijatelný hit.

Refew se na svém poměrně silném debutu uvádí jako naděje do budoucna. Desce dokonce možná ve výsledku ubližují tak časté „hostovačky“ spřízněných raperů ze stáje BigBoss, i když je jasné, proč tu jsou. Rozhodně je příjemné slyšet v tuzemském rapu něco smysluplného konečně zase od někoho z mladé generace.