RECENZE: Eminem slaví své výročí baladou i jako psychopatický zabiják

I když jeho jméno a rafinovaně nechutné urážky směřované vybraným jménům showbyznysu už nevyvolávají zdaleka takové šílenství a emoce jako na začátku tisíciletí, je Eminem ve svých dvaačtyřiceti pořád nejslavnějším „bílým“ raperem. A jakkoliv diskutabilní jsou některé jeho nové písničky, nedá se mu upřít dovednost vyvolat kolem nich rozruch.

Deskou Shady XV slaví Eminem výročí svého vydavatelství Shady Records. | foto: PR

Na aktuální výběrové dvojdesce Shady XV připomíná, že po celou svou kariéru není jen člověkem s hodně rychlým jazykem a spoustou vnitřních problémů, ale i úspěšný a chytrý byznysman. Vydavatelskou společnost Shady Records, jejíchž patnáct let působení album shrnuje, založil se svým manažerem Paulem Rosenbergem hned v roce 1999 po vydání vlastního debutu The Slim Shady LP. Z patnácti jmen, která se značce upsala, jich má jedenáct zlatou nebo platinovou desku. A to nejenom díky tomu, že sám Eminem na jejich nahrávkách hostoval.

Dvojdesku raper představil zcela v mantinelech svého nekompromisního stylu, když na internet nahrál video, v němž ve volném stylu nasekal řadu štěpných urážek. Z nich se do titulků nejen hudebních médií nejvíce zapsala ta, že zpěvačku Lanu Del Rey praští do tváře, a to raději dvakrát jako Ray Rice – tedy hráč amerického fotbalu, který nedávno skutečně napadl svoji snoubenku.

Produkt, ke kterému tím spolehlivě připoutal pozornost, je směrem k posluchačům a fanouškům hip hopu obzvlášť mnohem přívětivější. Nejde totiž o obyčejnou rekapitulaci na předvánoční jistotu – retrospektivní je pouze druhý disk, na kterém krom Eminemových hitů nechybí 50 Cent a jeho In Da Club, detroitská banda D12 a jejich My Band a další akvizice Shady Records.

Mnohem zajímavější je první cédéčko s novým materiálem, na kterém Eminem hned v titulní Shady XV na úvod a na pozadí soulového samplu piluje svůj psychopatický rap a předvádí neoddiskutovatelné verbální přemety v duchu poslední desky The Marshall Mathers LP2.

Shady XV

75 %

autor: Eminem a jiní interpreti

CD

Následující hororové eskapády v Psychopath Killer se Slaughterhouse a Yelawolfem jsou sice utopené v překvapivě jemné nostalgii devadesátých let, ale to neznamená, že by šeptání „zabij, zabij“ bylo méně sugestivní. Stejně zajímavý ale Eminem zůstává, když se odchýlí od estetiky přebalu s hokejovou helmou a dvěma zkříženými motorovými pilami a drží se popu.

Guts Over Fear, kterou svým hlasem skvěle podtrhuje a zjemňuje Sia, je silná hitparádová věc. Twisted se Skylar Grey překvapí, protože v ní i Eminem pouze zpívá – je to velká popová balada.

I tímhle žánrovým rozptylem Eminem ukazuje, že vlastní tvorba i značka Shady Records jsou pro něj dnes po patnácti letech zejména hrou. A naštěstí pro posluchače hip hopu i přes ty vrásky pořád docela zábavnou.