RECENZE: V pardubických Automatických mlýnech páchne divadlo benzinem

Závěrečná část série Cesty energie s názvem Ropa ukazuje drancování a nelítostnou civilizaci. Miroslav Bambušek si k uskutečnění vybral Pardubice, protože právě tady se dříve ropa rafinovala. Azyl našel ve fascinujícím areálu Automatických mlýnů Jozefa Gočára.

První část Ropy se odehrává v jedné z prostor Automatických mlýnů. | foto: Festival Next wave

"Klidně si s ní pomažte ruce, je to léčivé!" začínají tvůrci poslední část Cest energie. Po krátké procházce čerstvě zmlklým industriálním prostorem diváci usednou v jedné z hal.

Ropa tryská v nepojmenované zemi, kde si díky  jejímu prodeji vytváří tamní prezident bizarní kult osobnosti nezávisle na ekonomickém stavu svých občanů. Dle Bambuška byl jasnou inspirací zakavkazský Ázerbájdžán.

Prostor haly využívá kompletně, úvodní části hry se jako výkřiky ozývají z různých konců velké místnosti. Hra perfektně pracuje se světlem a využívá rekvizit posbíraných snad přímo v továrně, pachu benzinu i řevu rotační sekačky.

Ropa

70 %

premiéra: 1. září 2013

režie: Miroslav Bambušek

hrají: L. Noha, M. Finger, H. Třešňáková, J. Čermák, T. Bambušek, T. Jeřábek a R. Němec

Začátek je doslova skličující, soubor buduje v divákovi nepříjemný a špinavý pocit nelítostné civilizace opájející se černou tekutinou.

Ten jen umocní nejvýraznější postava - vyžilá silikonová herečka s loupajícím se obličejem v podání snad dvoumetrového Jakuba Čermáka přesvědčuje diváky o nepostradatelnosti suroviny.

Bohužel stejně naléhavě nevyzní druhá část, navazující ve dvoře areálu, kde se ukazuje bída místních a drtivá policejní represe. Úvodní surrealita je zde zapomenuta a přehlušena přílišnou dějovostí. Zaujme tak hlavně model ropného čerpadla promítaný na vysokou budovu mlýnů.

Kdyby Ropa končila po první půlce, nebylo by co vytknout, tam řekla úplně vše.

Cesty energie

Hry z cyklu Cesty energie jsou vždy inscenovány v průmyslových kulisách. První představení Uhlí se v roce 2009 odehrávalo na dole Michal na Ostravsku, inscenace Voda ve staré čistírně odpadních vod v Praze-Bubenči, Uran ve vojenském bunkru Drnov u Slaného. Divadelnímu zpracování vždy předchází takzvaný scénický dokument, kdy herci čtou archivní dokumenty. V Pardubicích jej mohli diváci vidět v rafinerii Paramo loni v listopadu.