RECENZE: Paddington baví celou rodinu i s příběhem upatlaným od marmelády

Příběh o medvídkovi z nejtemnějšího Peru skvěle naplňuje pojem rodinná komedie. Britský šmrnc, atmosféra Londýna a vypointované gagy překrývají i chatrnější příběh s uměle dosazenou záporačkou.

Příběhy o medvídku Paddingtonovi, roztomilém packalovi se slušným vychováním, který je zachumlaný ve svém modrém kabátě s knoflíky, jsou od padesátých let, kdy je začal sepisovat Michael Bond, nedílnou součástí britské kultury. Přestože film režiséra série Mighty Boosh Paula Kinga jej přenáší do dnešní doby, hlavní hrdina v něm nepůsobí jen jako oživlý suvenýr, který má zaplnit složitou žánrovou kategorii rodinné komedie. Nad jeho kousky se totiž skutečně baví děti i dospělí.

A to přesto, že Paddington má poměrně chatrný příběh, který do klasického vyprávění o mluvícím medvědovi s vášní pro marmeládu, jenž přijel do Londýna hledat novou rodinu, poněkud na sílu roubuje zápornou postavu.

Zlostná ředitelka muzea v chladném podání Nicole Kidmanové, jejímž umanutým cílem je Paddingtona vycpat a neváhá k tomu využít arzenál zbraní a vynálezů jak z vybavení pro Jamese Bonda, do humorného vyprávění nuceně vypadla ze šablony 101 dalmatinů a podobně předvídatelných animovaných děl.

Strojeně adrenalinový příběh je naštěstí jenom kostrou pro sérii gagů založených na typicky britsky suchých dialozích, londýnských reáliích a především vypointovaném situačním humoru. Paddingtonovy packalské eskapády začínají vždycky nenápadně tím, že medvěd v dobré víře udělá s běžnými artefakty něco nesmyslného, třeba když si strčí kartáčky na zuby do uší.

Paddington

75 %

Velká Británie / Francie / Kanada, 2014, 98 min

režie: Paul King

hrají: Hugh Bonneville, Sally Hawkins, Julie Walters, Nicole Kidman, Jim Broadbent, Samuel Joslin, Peter Capaldi, Matt Lucas, Geoffrey Palmer, Matt King, Alice Lowe, Simon Farnaby, George Newton

Kinobox: 75 %

IMDb: 7.3

King umí řadu katastrof, které následují, vygradovat k salvám upřímného smíchu, až dokud medvěd nesjíždí točité schodiště v urvané vaně. A nesklouzává přitom zbytečně k tělesným nechutnostem. Lidské postavy Paddingtonovi ve filmu v podstatě jen sekundují. Ale ani to není na škodu – jasně dané charaktery v rodině jsou totiž herecky dobře vystižené.

Filmu nechybí ani patetické poselství, že ve městě jako Londýn je místo pro všechny a každý si nakonec najde svou rodinu, s níž oslaví den marmelády, ale není zbytečně přehnané a vzhledem k tomu, jaký má film spád, ani nezdržuje. A tak, i když Paddington není dokonalý film, je to – zvlášť pro milovníky britských reálií – ideální podívaná, u níž může „vypnout“ každý bez ohledu na věk.