RECENZE: Šašek rasista a David Prachař zaujmou v Othellovi, který neurazí

Špinarova hra Othello, benátský mouřenín nabízí ve Stavovském divadle shakespearovu klasiku v nevýrazně smířlivém balení. Vedle hudby v ní vyniká Jago Davida Prachaře a Desdemona Magdalény Borové.

Po třinácti letech se na naši přední scénu vrací jedna z nejhranějších Shakespearových her. Režisér Daniel Špinar zinscenoval pro Stavovské divadlo svého Othella téměř přesně rok poté, co na prknech Švandova divadla překvapil moderně pojatým Hamletem. Tvář smíchovského kralevice dánského ostatně využil i v nové hře, Patrik Děrgel si v Othellovi zahrál postavu naivního Roderiga.

Jmény však podoba s předchozím režisérovým Shakespearem končí. Tam, kde je Špinarův Hamlet svěže moderní a hravý, zůstává Othello (v překladu Jiřího Joska) důsledně při zemi. Scéna kyperského dobrodružství je úmyslně studená a statická, snad aby lépe vynikly emoce a duševní proměny jednotlivých postav. To ale není nikterak na škodu. Herci se promenádují před střídmě řešenou prosklenou vojenskou střelnicí či polehávají na čekárenských lavičkách. Režie hezky pracuje se samotnou oponou divadla, která od zbytku hry jednoduše oddělí úvodní scénu či vytvoří intimitu manželského lože v samotném vrcholu hry.

Špinar zařadil Othella kamsi do dvacátých let minulého století. Nelze to však brát doslova. Odkazují k tomu pouze kostýmy, hudba v čele s Ninou Simone míří spíše na začátek šedesátých. Právě hudební podkres patří k nejsilnějším částem hry. Pomáhá budovat prve uvolněnou atmosféru vyhrané války i její následnou rozklíženost.

Othello však láká zejména na silnou hereckou sestavu. Jago je pro Davida Prachaře krásná role, svá jedovatá slova spílá do mikrofonu, úlisně je vine kolem ostatních postav, omotává je jimi a umě tak zastírá svůj pokřivený charakter. Vedle Prachaře ve hře září Magdaléna Borová. Její Desdemona není hloupoučká naivka, vyznívá ztepile a silně. Borová svůj výkon navíc zdobí krásným zpěvem. Cassio Igora Orozoviče dostává prostor pouze okrajově.

Z plakátu k představení Othello, benátský mouřenín

Titulní roli ztvárnil ceněný Karel Dobrý. V jeho postavě však nejvíce vyvstává celkový problém inscenace, Othello v několika scénách naznačí přísnost a vojenskost, dále však zůstává v pozadí a působí spíše jako nevýrazná figurka do počtu. Do doby, než v něm začne klíčit zhoubné podezření, je Dobrého role neurčitá a nejasná, jako by ceněný herec nevěděl, co má vlastně hrát či se vysloveně bránil roli silného vojáka. Přelom mezi milujícím a nenávistným Othellem je tak podivně ostrý bez jakékoli gradace. Právě zmíněná změna povahy se tak před přestávkou stává nejsilnějším momentem hry, na který se v druhé polovině nedaří navázat. Othellova bezradnost pak přechází na všechny herce, kteří spolu po zbytek hry nesouzní.

Othello, benátský mouřenín

65 %

Stavovské divadlo

premiéra 18. prosince 2014

režie: Daniel Špinar

hrají: Karel Dobrý, David Prachař, Magdaléna Borová, Igor Orozovič, Patrik Děrgel, Alois Švehlík, Jana Pidrmanová, Jana Boušková a další

Diskutabilní zůstává režijně ne často využívaná postava Šaška. Šklebivý klaun na vozíčku v podání Jany Bouškové vypráví po celé představení rasistické vtipy. Zda tím má poukázat na (u Othella nabízející se) téma xenofobie či naznačit nevyřčené myšlenky pokryteckých Othellových podřízených, zůstává nejasné.

Špinarův Shakespeare je ve výsledku slušně odvedená hra, která neurazí. Vzhledem k možnostem, hercům a očekávání je to však docela málo. Jen o několik týdnů dříve uvedený Othello Divadla pod Palmovkou působí oproti “stavovské” verzi polopaticky a silně doslovně. Herci pod vedením Michala Langa však jasně vědí, co mají hrát, a proto z pomyslného srovnání vychází verze libeňské scény o chlup vítězně. A to i přesto, že se nemůže pochlubit tak roztomile dekadentním plakátem.