RECENZE: Na pokračování Nymfomanka vázne, ale pořád překvapuje

Druhý díl Nymfomanky, který právě vstupuje do kin, je o poznání slabší než úvodní ohňostroj. Ale pořád budí respekt k způsobu, jímž režisér Lars von Trier vypráví, překvapuje a baví.

Recenze I. části:

Když to filmař umí, prodá Nymfomanku s humorem

Mia Gothová na plakátu k filmu Nymfomanka od Larse von Triera

Otevřená studie ženské sexuality, jak distributor označil novinku kontroverzního dánského režiséra Larse von Triera, se druhým dílem uzavírá.

S jeho čtvrteční českou premiérou je tedy načase oznámit, že Nymfomanka sice ukazuje sex, ale vypráví také o lásce; že hrdinka posedlá rozkoší má i svou čest; a že filmařsky zůstává jako celek na výši, přestože "dvojka" za "jedničkou" znatelně pokulhává. Logicky.

Portrét pojatý kronikářsky a rozdělený do dvou filmů prostě potřebuje v úvodu silně upoutat a v závěru naopak zdržovat zámlkami i vycpávkami, aby oddálil pointu. Naštěstí však režisér nepoužívá seriálové berličky typu "v minulém dílu jste viděli". Nymfomanka, část II. skočí rovnou zpět do vzpomínek, které zbitá žena líčí svému náhodnému zachránci.

Jmenovitě do nálady školního výletu, kde von Trier vybuduje jeden ze svých pověstných obrazů, výtvarně úchvatný a zároveň budící zvědavost, již vzápětí opět ukojí hostitel, posluchač a glosátor v podání Stellana Skarsgarda. Způsob, jak propojí Bibli, Wagnerovu hudbu i orgasmus, oživí dobrodružné intelektuální šarády první části; ve druhé jich bohužel ubývá.

Lžíce pod sukní

Nicméně prohlubující se vztah dvojice naznačuje stále víc o něm, tichém knihomolovi, jemuž vmete žena do tváře: "Vás mé vyprávění vůbec nevzrušuje?" Což je vlastně záhadnější a zajímavější figura, k níž režisér chystá pointu.

Ale než k ní dojde, nastavuje příběh ženy obdobím, v němž zoufale hledá ztracenou schopnost rozkoše. Patří sem opět jedinečně vtipné výjevy: lžíce strkané pod sukni ve vybrané restauraci, past na stádo milenců v roli bezradné řidičky nebo groteska se dvěma bratry, jejichž hádce o způsob "africké trojky" nerozumí. Mimochodem na ni naváže velice přímá debata o politické korektnosti coby pokrytectví.

Ve zralém věku již titulní roli plně přebírá Charlotte Gainsbourgová. Nemá pro hrdinku tolik dychtivosti jako Stacy Martinová, jež ji hraje v mládí, ale zase víc rozervanosti a bolesti. Zvláště při léčení vyhaslé touhy brutálním násilím, jehož chladně věcný až vědecký odstup působí děsivěji než citová zuřivost. Ale i zde si najde von Trier skulinku pro humor - a také pro potměšilé hrátky s prvkem ohroženého dítěte z vlastního Antikrista.

Nymfomanka, část II.

70 %

Dánsko / Německo / Francie / Belgie / Velká Británie, 2014, 123 min

režie: Lars von Trier

hrají: Charlotte Gainsbourg, Shia LaBeouf, Stellan Skarsgård, Stacy Martin, Willem Dafoe, Jamie Bell, Connie Nielsen, Mia Goth, Sophie Kennedy Clark, Christian Slater, Uma Thurman, Udo Kier a další

Kinobox: 63 %

IMDb: 6.6

Potíž je však v tom, že metoda vyprávění se tolikrát zopakuje, až se opotřebuje. A zatímco v prvé části chrlil režisér nápady s energií, nyní tempo vázne, zadrhává, od důsledně stylizované nadsázky uhýbá tu k melodramatu, tu k meditační melancholii.

Nymfomanka dospěje přes pokusnou psychoterapii zpět k rebelii. V závěrečné kapitole s bondovským odkazem a nejen symbolickým názvem Pistole přidá autor hrdince nové postavy - Willem Dafoe se bohužel na plátně zdrží jen krátce, dále nové povolání, novou bytost v posteli a nový druh trýzně.

Překvapení pro muže

Přesto nezaplaší zjevný stín epizodické stavby, již lze zálibně nastavovat do nekonečna - ostatně ani ve dvoudílné Nymfomance nevyčerpal všechny sexuální praktiky, nejkrajnější stále chybějí. Tedy jak komu, příběhu rozhodně nikoli. Ale byť mu model "na pokračování" ubírá body, pořád von Trier předvádí parádní filmařinu. A dokonce vyústěním, jakkoli má svou logiku, pár diváků překvapí. Spíše muže.

7. ledna 2014