A nejen proto, že sedmnáct písniček a téměř padesátiminutová stopáž jsou na punkové album příliš. Zřejmě ve snaze zpestřit zvuk se na desku dostalo několik nesmyslů, jako je jalová rýmovačka Čau bejby nebo hospodská píseň Hodně smutnej příběh, které až překvapivě chybí
"visáčovský" nadhled a sklouzává na úroveň nádražní hospody, o níž tu zpívá baskytarista Vladimír Šťástka.
Bez takových by Klasika získala mnohem větší soudržnost. Visací zámek zůstává nejsilnější v momentech, kdy zpívá texty ze života. Není to jen singlová Padesát se skvělými obraty jako "Doma tiše ležíme před televizí/ Ale na pódiu jsme pěkně drzí".
Některé texty jsou silné
Vtip a přesnost si zachovávají i jako vypravěči alkoholických historek v Notorikově omluvě ("Vím, že hráli Pistole/ ale o tanečku na stole/ a o nějakým striptýzu nic nevím") anebo v punkové prototypovce Hodně je aut, která pobaví i tútáním v refrénu.
V Shopping revolution reggae k tomu přidávají na konkrétnosti. A textem "Ramones a Motorhead, jó to je ryk/ Já když jsem vyrůstal, byl jen Olympic./ A okno mé lásky bylo zavřené/ v každý hospodě fízl a ne, že ne" si dokázali udržet punkovou štiplavost a kritiku, aniž by přitom zbytečně sklouzávali k dogmatismu. A to samé vlastně platí
i o dvojsečné ironii provokativního refrénu Prezident je buzna.
Na Klasice Visací zámek znovu dokázal, že i po sedmadvaceti letech je kapelou, která ještě dokáže napsat písničky, jež přes evidentní dlouholetou zálibu v alkoholu a dekadenci obstojí i vedle těch starších, dávno zlidovělých. A to přesto, že hudebně se v nich žádné velké zázraky nedějí. Jen by příště stálo za to být na sebe trochu přísnější ve výběru.
Visací zámek: Klasika
CD, 299 korun
Hodnocení MF DNES: 70 %
