Přestože jim ponecháte atributy gangsterské Ameriky 20. let minulého století, bude divákům do týla zároveň foukat současnost. Satirický příběh o korupci, falešné morálce a manipulaci s veřejným míněním jako by vyskočil z dnešních dnů.
Možná se neosvobozují naoko uslzené vražedkyně vlastních mužů, ale nečestného jednání (muzikál vlastně nemá jedinou nezkorumpovanou postavu) je nepřeberně. Přidejte neutuchající lidskou touhu po věhlasu, štěstí, kráse i bohatství za jakoukoliv cenu... Však také příběh dvou krásných mordýřek vznikl podle skutečné události.
V příběhu s výtečným libretem a fenomenální muzikou touží za katrem po slávě krásky Velma Kellyová a Roxie Hartová. Obě využívají drahých služeb proslulého advokáta Billyho Flynna, cynického vydřiducha a manipulátora. A v případě obou hříšnic vůbec nejde o svobodu a omilostnění, duo bojuje zejména o přední stránky novin a titul "vražedkyně týdne" a snaží se ze své pozice co nejvíce vytřískat.
Režisér Moša z tohoto korupčního muzikálu záměrně dělá ještě větší cirkus. Herečky po většinu času jen v podvazkovém kostýmku místy vše přehrávají do zveličení a nadsázky. Příkladem je výtečná scéna, kdy Roxie přemlouvá svého muže, aby sehnal velké prachy pro advokáta. Komické tělesné prostocviky, které přitom předvádí Radka Coufalová, publikum rozesmějí, ale zároveň ještě zveličí obludnou vyčuranost tohoto chování.
Kousavost a pichlavost eskaluje do trpké tečky
A režie se snaží držet dění právě v žánrových mantinelech mezi hyperbolou a úsměvem, při kterém z bezskrupulózního jednání místy i mrazí. K perfektnosti Chicago potřebuje kvalitní ansámbl a orchestr. Obojím Městské divadlo disponuje.
Sedmnáct hudebníků hraje ve vězeňských kójích, rozesetých ve třech patrech obrovské konstrukce představující kriminál a jeho cely. Na jevišti stojí už jenom klavír. A z desky tohoto křídla, na které hraje Konferenciér, se jednou stane cizoložné lůžko, jindy se na něm Roxie svůdně protahuje. Chicago však moc řečí nenadělá, tady to sype od písničky k písničce.
Větší drajv i hereckou zkratku si lze představit v proslulém Cell Blok Tango, kdy šestice půvabných vražedkyň zpívá, jak toho svého šmikly. Z poněkud unyle působícího sextetu obstojí naplno jen June bravurní Lenky Janíkové. Jistým zklamáním je i výkon Aleny Antalové v roli mužatky Mámy Mortonové – Antalové je v této úloze herecky i pěvecky těsno.
Zážitkem je Vojtěch Blahuta jako všestranný Konferenciér a obstály také dvě hlavní dámy: Ivana Vaňková (Velma) a Radka Coufalová (Roxie). Prvně jmenovaná sytým témbrem i přesně zvládnutým tancem lehce obsáhne vyprázdněné jeviště. Coufalová je zase mrška, která si dokáže vyhrát s mimikou a gesty, přičemž v hlase ani pohybu neselhává a dokáže skvěle pracovat s ironizováním vlastní figury.
Flyn v podání Petra Gazdíka těká mezi naoko rozšafným lidumilem a chlápkem, který dokáže naráz obrátit. Milan Němec jako ušlápnutý manžel Amos necedí sympatie přes herecké vydírání publika, ale spíše jako ňouma, který se nevyzná ve své ženě ani v krvelačném okolí.
Kousavost a pichlavost, kterou režie nasvěcuje pomocí lehčích karikatur, eskaluje na konci do opravdu trpké tečky. Dvě krásky děkují publiku za víru v jejich nevinnost, sypou do hlediště díky Pánu Bohu a růže. Hořce pocítíte, jak lež dokáže svůdně vypadat v nádherných flitrových šatečkách nebo se dokáže schovat do báječně peprného jazzu.
F. Ebb, B. Fosse, J. Kander: Chicago
Městské divadlo Brno, režie S. Moša, hrají I. Vaňková, S. Slováková, R. Coufalová, I. Skálová, P. Gazdík, D. Vitázek a další
Hodnocení MF DNES: 80 %
