Životních osudů ivančického rodáka a nesmlouvavých uměleckých i národnostních postojů génia, který dobyl svět, si všímá nezvyklé hudební představení libretisty, režiséra a scénografa Šimona Cabana. Hudbu k Muchově epopeji napsal Aleš Březina. A v bezmála tříhodinovém představení muziky není málo, je téměř všudypřítomná.
Tvůrci nazvali Muchovu epopej v podtitulu vizuálním, hudebním a divadelním zážitkem. A je možná zbytečné spekulovat o žánru. Bude však užitečné poznamenat, že v Brně nestvořili muzikál ani operu - diváky nečeká jediná zpívaná pasáž. Nejde ani o melodram, ale o svérázné divadlo, v němž příběh prostupuje výtečná hudba, která tu zdaleka jen nekoloruje dění na jevišti.
Francouzskou herečku a Muchovu múzu Sarah Bernhardtovou hraje Markéta Sedláčková.
Březinova zdařilá muzika často plní náladotvornou funkci, jindy popisuje prostředí, což je ve vcelku neukecaném představení velkou devizou. Místy muzikant Březina vede diváka za vypravěčem Cabanem a výsledkem je opravdu přitažlivý hudebně-divadelní odér.
Talentovaný a pracovitý muž
Caban se snaží vytvořit fresku z osudů výjimečného muže, jehož život byl prostý milostných afér, drastických peripetií či osudových tragédií. O to těžší úkol měl, když se snažil modelovat dramatický materiál z portrétu pilného, talentovaného a pracovitého malíře, který je oddaný národností otázce Čechů a světu Slovanstva zpočátku více než celoživotní lásce Marii.
Caban vytahuje z Muchovy biografie zejména jeho ryzí charakter a nezáludnost, nesobeckou povahu, kterou předhazuje publiku v širších souvislostech. Tady nejde jen o geniálního secesního tvůrce, jehož plakáty zná každý. Ve scénáři konturuje momenty hrdého češství, obecný svár profesního a osobního života, doživotní oddanost rodné vlasti a národu. Co na tom, že mnohé z těchto témat zní současníkům starosvětsky a pateticky.
Kostýmy pro inscenace Muchova epopej navrhla Simona Rybáková.
Čestnost, pracovitost v kontrastu s prospěchářstvím (šplhavý Muchův kolega a později úspěšný politik Vroubek) a neústupná služba kráse jsou vlastně nadčasové stejně jako nepolevující nádhera Muchových plakátů, pláten a skic.
Žádné utápění v ornamentech
Caban v zalidněném představení umně přeskupuje scény. Kromě portrétování slavné herečky Sarah Bernhardtové nikdy na jeviště nepustí Muchovu ornamentálnost, aby se v ní neutopilo ústřední sdělení. Nedočkáte se jediného použití obrazové reprodukce, ale toliko náznaků monumentálních pláten.
Tohoto srdcatého chlapíka v moravské vyšívané haleně zná celý svět z jeho fantastických ozdob a kudrlinek, plakátových Gismond, dodnes vyráběných prstenů, broží a náhrdelníků. Tento celosvětový úspěch byl výsledkem nejen Muchova mimořádného nadání a píle, ale také lidským ustrojením a v tom je Mistr možná zářivější než jeho fascinující obrazy a šperky. To je krédo inscenátorů.
Z inscenace Muchova epopej
Caban končí Muchovu jevištní pouť kolem roku 1910, kdy začal na zámku Zbiroh vytvářet proslulou Slovanskou epopej, o niž se dnes přetahuje Praha s Moravským Krumlovem. O tento fakt se zbytečně dlouhý a po čase divadelně trošku jednotvárný kus nijak neotře. A je dobře, že Caban a Březina vzpomněli slavného Moravana ve zcela jiném duchu, než jak je dnes zprofanovaný či medializovaný.
Šimon Caban, Aleš Březina: Muchova epopej
Městské divadlo Brno, režie Šimon Caban, premiéra 18. září 2010, délka představení 170 minut
Hodncení MF DNES: 70 %
