RECENZE: Mumford & Sons ukázali, jak s bendžem rozeskákat plný sál

V čem je to kouzlo, které je obklopuje a vyneslo do pozice "skupiny roku", na to neuměli před koncertem odpovědět ani samotní Mumford & Sons. Když ale nenápadná a civilně působící kapela přišla ve středu večer na pódium pražské Lucerny, každopádně to nepůsobilo jako nástup nějakých drnkálistů na bendžo. Ale mnohem víc jako entré regulérních halových hvězd.

Styl Mumford & Sons je vlastně docela průzračný, ve své tvorbě spojili folkové a country kořeny s popem a nezávislým písničkářstvím. Jejich tuzemská koncertní premiéra ukázala, že oproti deskám to druhé naživo převažuje. Publikum zpívalo sborem od první písničky Babel. A když hned jako druhá zazněl aktuální hit I Will Wait For You, v níž čtveřici podpořila dechová sekce, byla Lucerna na spadnutí. 

Mumford & Sons

80 %

Koncert 6. března 2013, Praha, Lucerna

Jdou na to totiž chytře, folkovou duši jejich písniček naživo obaluje poměrně striktní dupárna. A to doslova, zpěvák, kytarista a bubeník Marcus Mumford se po většinu písniček sám doprovází na kopák, který má celou dobu nenápadně u nohy. Pro představu a s nadsázkou: působí u toho jako takový bluegrassový David Koller. Ve svižných číslech tahle dusavá ambaláž ještě zvýrazňuje chytlavost melodií, není divu, že téměř při každém ztišení kapelu začaly spontánně doprovázet sbory hlasů z publika. Vzhledem k tomu, jak málo se u nás Mumford & Sons hrají v rádiích bylo až zarážející, jak nadšení a na každý text připravení fanoušci na ně dorazili. Rozhodně to nebylo jen ze zvědavosti na kapelu, co letos vyhrála Grammy, a rozhodně to pomohlo atmosféře.

Tu naopak brzdily poměrně dlouhé prostoje mezi písničkami, ve kterých kapela až příliš sázela na civilnost. Vzniklé prázdno vyplňoval s každou další pauzou sílící šum hovorů v sále. Na jeho velikost byl totiž koncert Mumford & Sons v podstatě tichou záležitostí, na což vyznění některých intimnějších písní doplatilo. Ne, že by je kapela hrála špatně, ale užít si je zvládly jen celou dobu nadšené první řady. Rozdíl ve vyznění hutnějších písní, na které kapela přizvala na pódium další muzikanty, byl nepřeslechnutelný. 

V celku se ale Mumford & Sons naštěstí překřičet nenechali. Mezi nejpůsobivější momenty večera patřilo podání písně Little Lion Man, při níž se nad hlavami návštěvníků efektně rozsvítily šňůry žárovek. K doslovnému spojení všech elementů, které netradiční sound Mumford & Sons utváří, došlo v Lover of the Light, když Marcus Mumford usedl za bicí a vystřihl bouřlivé stadionové  finále. Tady na rozdíl od nahrávek zvukovým mixem umocněná rytmika a melodie vlastně z Mumford & Sons udělala o dost tradičnější kapelu. 

Finále koncertu patřilo podle očekávání písni The Cave, tedy patrně největšímu hitu, který Mumford & Sons mají v repertoáru. A podle očekávání a nastavené laťky fanoušky z pražského koncertu vyprovodila ven vlna nadšení a euforie. A to byl i poslední důkaz, že živé hraní je skutečně podstata téhle kapely a nebyly to jenom řeči. Hitparádový smysl totiž mnohé z nahrávek dostaly právě až na pódiu. I když by se dalo polemizovat, že materiálu řízenému bendžem proti všem občas chybí rozmanitost, tuzemská premiéra Mumford & Sons tedy byla až překvapivě přesvědčivá.