Ono čekat od Kabátů něco jiného by taky byla pošetilost. Nejvýmluvnější recenzí na jejich nové album Banditi di Praga, které se začíná dnes prodávat, jsou předobjednávky ze supermarketů a hudebních obchodů v řádech desetitisíců. Prostě o tuhle desku bude zájem, ať už je jakákoliv.
Motörhead i balady
A ona navíc není vůbec špatná. I když poslední úpravy na ní kapela klasicky dělala ještě v pondělí a booklet nezůstal ušetřen několika překlepů (jako je "snyčcové kvarteto"), nepůsobí ani nijak uspěchaně. Kabáti na desce předvádějí to, co umějí nejlíp, tedy přímočaré rokenrolové písničky, lásku k Motörhead a alkoholu i chlapácké balady.
Benátská noc - Josef Vojtek při koncertu Kabátu
Tomu všemu dává tvář perfektní staromilská produkce Milana Cimfeho, který za léta spolupráce našel Kabátům dobře sednoucí zvuk. Díky němu se dá deska poslouchat pořádně nahlas, aniž by to rvalo uši. Což oceníte už u rozjezdové Banditi di Praga, která dala albu název, nebo u valivé smršti Kdo neskáče není Švéd, která je velkou a otevřenou oslavou hudby party Lemmyho Kilmistera.
Podstatným klíčem úspěchu Kabátů (a také tím, kvůli čemu se většinou odkládá a nestíhá termín vydání) jsou texty leckdy krutě pointujícího a vtipného lidového vypravěče, baskytaristy Milana Špalka. Kabáti si právě za ně už slíznuli řadu urážek a přirovnání k pivním vidlákům.
Ale texty baví
A přestože hospodský život skutečně je jednou z jejich velkých inspirací, není to zdaleka jen tupé vyřvávání "denně vožralej", kvůli kterému má leckdo vůči Kabátům předsudky. Špalkovy zkratky, i když se skutečně většinou motají kolem lopaty a po barech, jsou naopak často velmi trefné a opovrhovat jimi je na hranici intelektuální pózy.
Ve své přímočarosti jsou rozhodně upřímnější výpovědí než lyricky znějící, ale přitom bezobsažná přirovnání, kterými své texty zahlcují "chytřejší" kapely.
Na nové desce to platí zejména o (vtipně pojmenované) retrospektivní písničce Lady Gag a Rin. "Na půl šestou do práce rozhlas po drátě hrál, autobus byl narvanej tak, že i šofér stál, kdekdo seděl v žaláři a doba byla zlá, to je tak, když podaří se, co se dařit má," zpívá v jednom z nejsilnějších momentů novinky Josef Vojtek, jehož sytý rockový hlas je stále v perfektní formě.
Kabátovské dvacetiny na pražském Vypichu
I ve slabších pasážích je nutné ocenit, že texty Kabátu zní nešroubovaně a přirozeně. Špalek má navíc zvláštní nadání pro komické situace, jak tu dokazuje v písničce Ebenový hole, v níž líčí docela bizarní situaci, totiž že kapelu přepadli bratři Ebeni.
Přestože celek funguje bez výhrad, nelze si nevšimnout, že Kabáti už na desátém albu občas narážejí na meze svého skladatelského rozletu.
A tak některé písničky z novinky až příliš připomenou starší repertoár. Není to však žádný velký průšvih. Že třeba písnička Kdeco nám zachutná zní tak trochu jako druhá Pohoda nebo že kapela staví dobře zapamatovatelné melodie v podstatě neustále podle podobného klíče, se dá docela jednoduše svést na to, že Kabát má už prostě za dobu, co hraje, svůj rukopis.
A asi díky němu budete mít po dvou posleších Banditi di Praga pocit, že tu desku důvěrně znáte a posloucháte ji už nějaký ten pátek.
O to zajímavější jsou dvě bonusové písničky Peří, prach a broky a Schody, které desku uzavírají a vznikly pro film V peřinách. Jejich odlišnou náladu dobře podporují housle či akordeon. Možná by bylo zajímavé, kdyby se na příští desce pustila cestou takto barevnějšího zvuku.
Banditi di Praga jsou už v den vydání kabátovská klasika. Tahle deska na lásce nebo nenávisti, kterou ke kapele chováte, totiž nezmění vůbec nic.
Kabát: Banditi di PragaCD, 349 korun
HODNOCENÍ MF DNES 70%
