Na scénu nakráčela v tmavém oděvu s pokrývkou hlavy ozdobenou čímsi jako dvěma ptačími křídly. Trochu připomínala bytost z nějaké keltské fantasy. Jakmile sáhla do strun své autoharfy v úvodní písni Let England Shake, bylo jasné, že publikum čeká výjimečný zážitek. Umocněný výkonem robustně křehkého doprovodu klávesisty a instrumentalisty Johna Parishe, který PJ Harvey koncem 80. let objevil, nadrsnělých kytar Micka Harveyho, někdejšího parťáka Nicka Cavea, a bubnů Jean-Marc Buttyho. Jejich muzika včetně šansonově rockového zvuku a lidovkových nápěvů nehladila po srsti, ale přitom nebyla příliš drsná.
Ostatně natěšené publikum, které se při čekání před koncertem táhlo pasáží jako had z vchodu Lucerny až do protější ulice, na ni zabralo okamžitě. Působilo i kouzlo osobnosti. Vyrovnaná PJ Harvey je vyzařovala o to víc, čím lépe byla soustředěná na zpěv, dávající někde v hloubi vzpomenout na její dávnou divokost.
Právě takovou jsem ji zažil v 90. letech v Anglii. Většinu skladeb tehdy PJ Harvey odkřičela a s kapelou rozdírali kytary natolik, že by sfoukli polovinu ostrovních punkáčů. Na spoustu koncertů z té doby jsem zapomenul, ale ježatá Polly Jean, která na člověka naházela všechny své frustrace i vztek, se mi vryla do paměti. I díky svému ostrému nosu.
Měla k nám přijet už v březnu 1995 jako předskokanka kapely R.E.M., ale Stipe a spol. dvakrát zrušili vystoupení ze zdravotních důvodů. A premiéra PJ Harvey v Česku byla odložena o dlouhých šestnáct let.
Takže zpátky do Prahy. Písně z aktuální desky Let England Shake, která se do značné míry zabývá otřesy, jež přinesly anglické společnosti její války, dominovala koncertu. Včetně druhé rockovější písně The Words That Maketh Murder Play či následující All And Everyone, zhutněné mužským sborem.
V pražské Lucerně vystoupila 27. října britská zpěvačka PJ Harvey. Hrála zejména skladby ze svého nového alba Let England Shake.
Záhy PJ Harvey sáhla po kytaře, aby si s kapelou přišlápli ve skladbě In The Dark Places. Píseň The Glorious Land, prostoupenou trpkou ironií, načechraly fanfárky a její rytmus vyprovokoval část publika k tanci.
Dvaačtyřicetiletá PJ Harvey v písních soustředila řadu žánrů včetně pomalé baladičnosti. V druhé půlce koncertu zesílily folkové nápěvy, třeba v novém songu On Battleship Hill. Když PJ Harvey skládala písně pro album Let Englad Shake, hodně si oblíbila autoharfu, která jí částečně navedla k lidovkovým motivům. Osvědčil se i šramlovitý, pouliční buben, jež si Jean-Marc Butty zavěsil přes rameno. Na desce i na pódiu se melodie PJ Harvey přirozeně slily s klubově rockovým i potemněle kabaretním zvukem kapely.
Královna PJ HarveyOd zvláštního zpravodaje z Barcelony Branami jedenáctého ročníku barcelonského festivalu San Miguel Primavera Sound prošlo podle pořadatelů nakonec 140 tisíc návštěvníků, kteří byli svědky 276 koncertů. Konkurence byla veliká, hudební i jiná, ale PJ Harvey, ta byla jen jedna. Královna festivalu. |
Během zhruba dvaceti písní, než došlo na přídavky, neřekla PJ Harvey ani slovo. Nebylo třeba. Teprve pak se snad poprvé usmála a poděkovala vyprodané Lucerně za ovace, jež se několikrát opakovaly.
K doplnění lze dodat, že PJ Harvey se skromněji vracela k starším albům včetně White Chalk (2007), To Bring You My Love (1995) či Uh Huh Her z roku 2004.
Britská zpěvačka, držitelka dvou prestižních cen Mercury Price, odehrála se skromnými prostředky velké představení. Zvládla umění šansoniérů, jimž stačí gesto, aby vyjádřili vše. Včetně umění vyslat i tiché šípy, jež se zaboří hlouběji do srdce. Vyzpívala se, její hlas nabral spoustu podob od prosté skromnosti k ostrému, vypjatému tónu. Naplnila člověka hudbou a dojmy, které se jistě natrvalo usadí. Chtělo se zvolat: "Já chci ještě!"
PJ Harvey
27. října Lucerna, Praha.
Hodnocení: 100 %
