RECENZE: Bruce Springsteen nastavil s High Hopes laťku hodně vysoko

Své album High Hopes musel zpěvák kvůli úniku na internet uvolnit o týden dříve. Vznikalo netradičně, ale se skvělým výsledkem. A už nyní se dá čekat, že se umístí v žebříčcích toho nejlepšího za letošní rok.

Bruce Springsteen, Praha, Synot Tip Arena (11. července 2012) | foto:  Michal Růžička, MAFRA

Jedním z největších a nejhloupějších klišé v psaní o hudbě je začít na začátku nové sezony chrlit superlativy o tom, že už máme "desku roku".

V případě osmnácté studiové nahrávky Bruce Springsteena přezdívaného Boss je to ještě absurdnější - původně měla vyjít až příští týden, ale kvůli chybě internetového obchodu Amazon už po internetu koluje od Nového roku. Přesto za dvanáct měsíců pravděpodobně bude figurovat v různých výročních best of žebříčcích.

Nadčasovost

Bruce Springsteen (obal alba)

V diskografii Bruce Springsteena jde přitom o poměrně netradiční položku. První singl, který dal albu název a také ho otvírá, Springsteen poprvé nahrál a vydal už v roce 1996 na EP Blood Brothers. Písnička, natočená s neuvěřitelnou vnitřní energií a tanečním temperamentem, byla dokonce napsaná ještě o devět let dřív.

Přesto hned zkraje do poslechu desky vtáhne svou aktuálností nebo spíš nadčasovostí, která je vtělená do síly sloganu v refrénu, v němž Boss zpívá o "velkých nadějích". A potvrzuje, že dobře ví, jak se textem a hudbou hmatatelně dotknout posluchače. Podobně je to i s dalšími skladbami na desce, kterou tvoří předělávky i citace zapadlých položek Springsteenova repertoáru, ale i několik coververzí, mezi nimiž v závěru alba vyniká skvěle prožitá Dream Baby Dream od protopunkových Suicide.

Nejenže dal Springsteen dohromady písničky, které vznikly v různých obdobích, běžné nebylo ani nahrávání. Kvůli úspěšnému a náročnému turné s E Street Bandem k dva roky staré desce Wrecking Ball nebyl čas a točilo se přímo během něj v několika studiích po celém světě.

Živá síla

Na desku, která vznikala a je poskládaná z různých zdrojů "za pochodu", se tak podepsal i slavný kytarista Tom Morello z Rage Against the Machine, který jel na část turné jako záskok za Stevena Van Zandta z E Street Bandu. Jsou tu ke slyšení i dva zesnulí muzikanti legendárního uskupení, saxofonista Clarence Clemons a akordeonista a pianista Danny Federici.

High Hopes

90 %

Bruce Sprinsteen

CD, 399 Kč

Za pozornost stojí zejména předělávka titulní skladby z akustického alba The Ghost Of Tom Joad, ve které Springsteen Morellovi přenechal i sloku ke zpívání. Při stopáži dosahující skoro 7,5 minuty vrcholí kytarovým sólem, jež v sobě má něco hendrixovské definitivy.

Je neuvěřitelné, s jakou přirozeností dokáže Springsteen, který prý ve svých čtyřiašedesáti letech při nahrávání trávil ve studiu i patnáctihodinové frekvence, svým zpěvem i osobností sjednotit tak členitý materiál, který v sobě zahrnuje rock, soul, gospel a další stohy vlivů.

Možná díky tomu v sobě deska High Hopes má něco z kouzla pověstných Bossových koncertů, které mohou trvat tři a půl hodiny a pořád je to málo. Když skončí, zůstane po ní stejné očarování z toho, jak skvělá hudba právě dohrála.