Protože z novinky Jeana-Luka Godarda na festivalové předpremiéře v Jihlavě publikum houfně odcházelo, distributor požádal novináře, aby opatrně diváky připravili na to, že s režisérem se mezi jeho slavným debutem U konce s dechem a Socialismem něco stalo. A co se stalo? Ztratil soudnost.
Peníze a voda patří všem
Nevadila by přímá levicová agitka ve stylu Michaela Moorea, ten alespoň bývá zábavný. Jenže Godard na své cestě k politickému kazatelství, zaštítěné rozbíjením uměleckých konvencí, už dospěl do stadia nejhrubší filmařské povýšenosti.
Ať si divák bádá, co to znamená a co tím chci říct. Jen ať si kazí zrak zrnícím videem s trhaným zastavováním, sluch přemrštěným zvukem a zdravý vkus útočnou lekcí, že film nepotřebuje řád ani smysl.
Po pravdě Socialimus není film ani esej, ba ani experiment. Obsahuje pouze inscenované úvahy slepené do mozaiky čehokoli, co by vytáhly z klobouku děti při školení z dadaismu.
Godard sice rád cituje od filozofů po absurdní divadlo, ale jen proto, aby ještě zvýšil zdání rafinované hlubokomyslnosti, čímž podporuje snobské pokrytectví – kdo nechce být za hlupáka, tváří se chápavě a okouzleně.
Přesto, že na pozadí plakátových hesel Kam kráčíš, Evropo? film semele jídelnu, disko, úsvit na palubě, němčinu, ruštinu, Stalina, Hitlera, matrjošky, španělskou občanskou válku i úryvek z Rusalky v češtině. Symbolická loď Evropa má blíž k lodi bláznů.
O něco snesitelnější je druhá rovina, v níž dospělí vedou podobné úvahy s dětmi – v dětském podání totiž zní nesmysl přirozeněji, jako v Alence v říši divů. Za děti má Socialismus deset procent; druhých deset za to, že mi v kině poprvé klesla víčka – základní pud sebezáchovy zabral.
Sledováním čirého formalismu člověk na sobě páchá násilí – a jen nadčlověk vydrží do konce. Ale Godard tu právem říká "Ubohá Evropa". Jen v Evropě se dávají na takové zbytečnosti peníze.
Socialismus
Francie, režie Jean-Luc Godard,titulky, 102 minut.
Hrají Élisabeth Vitali, Alain Badiou, Jean-Marc Stehlé, Patti Smith
HODNOCENÍ MF DNES 20%
