RECENZE: Idyla v Nepálu. A rána do zad, naštěstí ne divákových

Dokument Fulmaya, děvčátko s tenkýma nohama, jejž točila Vendula Bradáčová o herečce a zpěvačce Dorotě Nvotové, má skvělou pointu.

To nejlepší na dokumentech je, že se neohlížejí na předem dané scénáře. Přesně to se stalo snímku Fulmaya, děvčátko s tenkýma nohama, jejž natočila Vendula Bradáčová o nepálské epizodě Doroty Nvotové, slovenské herečky a zpěvačky známé i z českých děl.

Fulmaya, děvčátko s tenkýma nohama

65 %

Dokumentární, ČR, 2013, 76 minunt

Režie: Vendula Bradáčová

Účinkuje: Dorota Nvotová

Kinobox: 58 %

IMDb: 6.7

Je zajímavý jako zeměpis i portrét. Je zajímavý jako režijní prvotina, jež se moudře vzdává komentářů. Ale jeho nejzajímavější součást tvoří náhlý obrat, který nelze prozradit a v konečném sestřihu bohužel ani "předsadit", aby divákovi naznačil, že až taková idyla to nebude. Prostě se musí čekat na pointu, která přijde jako rána do zad, nikoli však divákových. Stalo se.

Na tuberkulózu paralen

Nvotová učinila krok, který je právě v módě, ať se mu říká útěk, hledání, oddechový čas či cesta za osvícením. V životní kapitole, kterou film sleduje, odešla mimo západní civilizaci až do podhůří Himálaje. Před kamerou vaří s britským manželem, živí se coby horská průvodkyně a pomáhá v místním sirotčinci. Hory udělají parádní službu velkému plátnu, zbytek zařídí Nvotová svou věcnou, otevřenou, až klackovitě zábavnou zpovědí.

Dorota Nvotová v dokumentu Fulmaya, děvčátko s tenkýma nohama

Na motorce, s věčnou cigaretou v ruce plné prstenů se mezi dětmi v ústavních uniformách vyjímá jako exot, ale chová se přirozeně a svět hodnotí střízlivě. Napůl se hraje cestopis po zemi, napůl do hereččina nitra, včetně přiznání, jak na zdravotní potíže zabírá horská túra, kde se musí soustředit jen na základní věci: jídlo, pití, teplo, spánek.

Občas se Nvotová až příliš blíží póze celebrit, které hodlají své pojetí světa kazatelsky vnucovat na potkání, i když rozumně vidí ve svobodě nutnost pevných bodů. Jindy, s uličními dětskými gangy či s batoletem, jež na tuberkulózu dostane v nemocnici paralen, sklouzne film k sociálnímu stereotypu. Nicméně závěrečný šok, jenž nátěr dobročinné romantiky smázne jedním tahem, stojí za to. A také kouzelná reakce na pád iluzí, kterou by byla škoda umravňovat: "Když je někdo kokot, je to jeho karma."