RECENZE: DG 307 se ničemu nepodobají. Nebojí se. A jdou

Je to neuvěřitelné, ale od vydání předchozího řadového alba undergroundové skupiny DG 307 uplynulo už jedenáct let. Horká novinka nyní vyšla pod názvem Životy? Nebo bludné kruhy?.

Pavel Zajíček (DG 307) | foto: Vladimír Sabo

Během oněch jedenácti let však kapela z obchodů s hudbou nezmizela: od oné poslední řadovky Šepoty a výkřiky jí vyšlo devět nosičů. Šlo však vesměs o živé nahrávky, archivní záznamy nebo dvě sólová alba Pavla Zajíčka. Kapelovou novinku v pravém slova smyslu máme v ruce až nyní díky tradiční vydavatelské značce Guerilla Records.

Životy? Nebo bludné kruhy?

90 %

DG 307

Vyd. Guerilla Records

DG 307 byli proslulí častými změnami sestav a ta, ve které se sešli při nahrávání nového alba, je mimořádně zajímavá. Klade totiž důraz jednak na smyčce, jednak na basové tóny. Hlavní souzvuk tvoří bicí, housle, violoncello, elektrický kontrabas a baskytara. Tedy sestava zvukově unikátní, srovnatelná snad jedině s některými partiturami ze světa soudobé vážné hudby, ke které ostatně "Dégéčka" měla blízko odjakživa.

DG 307 (zleva Michal Koval, Pavel Zajíček, Ivan Bierhanzl, Tomáš Schilla)

Z toho vychází hudební složka pětidílné kompozice, která obsah alba tvoří. Složil ji houslista Tomáš Vtípil, který přispěl i různými elektronickými zdroji zvuků, ruchů a hluků, jež mají tentokrát na albu větší prostor než v minulých letech, byť na nich kapela primárně nestaví jako ve svých začátcích v 70. letech.

Ať už se hrají táhlé hluboké plochy jako třeba v úvodní části Noc, to je něha, dynamičtější skoro rockové pasáže s tepajícími smyčci jako v Ty tváře mlčej, nebo party zřejmě do značné míry improvizované jako Čekal jsem, že přijdeš, důležité je jedno: DG 307 nejsou podobní ničemu známému na současné scéně.

DG 307 (zleva Tomáš Vtípil, Pavel Zajíček)

Jejich originalitu podtrhuje i deklamativní projev zakladatele kapely Pavla Zajíčka. Ten se tentokrát o své hlasové party překvapivě podělil s cellistou Tomášem Schillou. Jeho zcela odlišný výraz řeči dodává jejich "dialogu" zajímavý rozměr.

Zajíček je samozřejmě především básník a jeho kapela do značné míry stojí na jeho lyricko-existenciálních textech. Závěrečná tečka: "Nebuď opatrnej! Neboj se ničeho! Ničeho se neboj! A jdi!" platí nejen pro toto album, ale pro celý Zajíčkův život.