RECENZE: David Koller se na své čtvrté sólové desce sečetl a podtrhl

Láska, vztahy, rychlá jízda autem, zkorumpovaná politika, syntezátory, tvrdé kytary, silné refrény a hodně výrazná rytmika. Zahraniční producenti pomohli Davidu Kollerovi na desce ČeskosLOVEnsko artikulovat všechny důležité odstíny jeho dosavadní tvorby.

Přestože k její přípravě přizval Stingova producenta Kippera Eldridge či spolupracovníka Depeche Mode Stevena Lyona a přestože si nechal většinu textů napsat od mladé slovenské básnířky Mirky Ábelové, není čtvrtá deska Davida Kollera takovým krokem do neznáma, jak by se mohlo zdát.

Kollerův muzikantský vývoj tu netkví v hledání změny, nového soundu nebo přístupu, ale v tom, že se mu podařilo svoje známé „tóny i témata“, jež na albu ČeskosLOVEnsko rozehrává, dotáhnout do výraznější tečky než v minulosti.

ČeskosLOVEnsko

90 %

David Koller

Vydal: Brainzone

Produkce: Kipper Eldridge, Steve Lyon

Čest práci, veksláci

Svou vyostřeností to jasně podtrhují zejména Kollerovy politické odbočky ve druhé půlce desky. Písně jako Psychopat leckomu zvednou obočí. „Nenechme se zmást, minulost je v nás. Nenech se ukrást, svoboda je dar,“ zpívá Koller a do toho vyjmenovává jména vůdců od Hitlera přes Stalina až po Putina. „Postav fakáč zlu,“ zhudebňuje do sloganu svůj dlouholetý antikomunistický aktivismus a nebojí se vystoupit mimo vztahové rámce středního proudu.

I když se angažovanost nenosí a většině muzikantů na popularitě nepřidává, zrovna v Kollerově nahrávce to posiluje autenticitu. A to i v případě ještě doslovnější skladby Galerka, ke které napsal hudbu kytarista Tomáš Vartecký a za frustrací z politiky se tu skrývá patrně nejsilnější refrén celé desky. „Čest práci, veksláci, stará galerka se neztrácí,“ zpívá v něm Koller a adresně útočí na Miloše Zemana, když dodává: „Na šavli se roztančil rusofil na Hradě, ve Sněmovně zas o hovně se sešli k poradě...“

Album ČeskosLOVEnsko přitom začíná nenápadně, valivou skladbou Aha, která zaujme větším důrazem na syntezátory a temnou atmosférou.

Brzy se však ukáže, že Koller na desce neakcentuje zdaleka jenom svou zádumčivou a méně přístupnou polohu. Taková Recidiva má už od úvodních sborů a falzetů vyloženě hitový charakter. „Kolik nocí nám zbývá, jsi moje malá noční recidiva,“ podtrhuje ho Koller ještě textem, tleskáním a dalšími rytmickými detaily, které jsou pro desku typické a písničkám dávají leckdy nečekaný groove. Podobným popovým klenotem je i skladba Dnes naposled s výstižným textem od Michala Ambrože.

Oslava žen i zklidnění

I když album logicky vychází coby sólová deska, ještě jedno je z něj patrné. Koller nahrával s muzikanty, se kterými je dlouhodobě v souhře a navzájem si rozumějí. Působí tak hodně „kapelově“. A to nejen proto, že je velká část písniček postavena na kytarových riffech a nápadech Michala Pelanta, pro Kollerův sólový sound už typických.

Důležité je, že v sobě má dost vnitřního kontrastu. To když vedle všech těch energických kytarových „sypaček“, které však nejdou za hranici únosnosti jako v případě Kollerbandu, kapela vypne tlak a rozplyne se v meditativních Sladkých snech nebo jemné Gipsy Love. Případně ulítne jinam jako v závěrečné, funkem lízlé oslavě žen s názvem Čučoriedky, pod kterou je podepsaný i P.B.CH.

S takovou municí, mírou muzikantství i smyslem pro líbivost působí ČeskosLOVEnsko jako vnitřně hodně rozmanitá a přitom vzácně vyrovnaná deska, která netrpí bezzubostí. Kollerovi se na ní povedlo dobře a jakoby mimochodem zhodnotit všechno, čím si ve své hudební kariéře zatím prošel.