Víc bulváru než divadla
Režisér Petr Svojtka si však s angloamerickým jízlivým, místy záměrně nekorektním humorem příliš neporadil. Woodyallenovský text o středostavovské pětici přátel středního věku v období prvních velkých manželských krizí inscenuje jako klopotnou rodinnou kalvárii, kde jsou všichni neskonale naivní, směšní a především trapní. A divák se jim musí od začátku do konce smát. Nic jiného mu nezbývá, nic jiného inscenace nenabízí.
Podstatné jsou slovní vtípky, bonmoty a vulgarismy. Dobře napsané situace a vtipné dialogy řadí režisér vedle sebe jako okénka filmu, aniž by je nějak výrazněji odstínil nebo se zaměřil na bolavější tóny textu. Každou situaci vede ke gagu, k prvoplánové pointě, kterou herci až nemístně silově zdůrazňují. Jako by chtěli diváka rozesmát za každou cenu.
Hádají se, až padají rekvizity na zem, vtipkují i v těch nejvypjatějších situacích (odnesení opilého kamaráda na zádech). Pořádají večírky, vyhánějí se z bytu, scházejí se, rozcházejí, ironizují sebe i druhé.
Ne že by si vedli špatně. Veronika Gajerová a Luboš Veselý i Barbora Lukešová a Aleš Procházka jako manželské páry v krizi, Pavel Juřica jako jejich homosexuální přítel Carl i Vladimír Čech jako gurmán sexu a života Michael jsou svérázní, vtipní a místy i dojemní.
Jen Jana Drbohlavová v roli Matky nemá co hrát. Kdykoli se objeví na jevišti, sedí v křesle, pronese pár jízlivostí a "tváří se". Co taky jiného, když režijní koncepce kromě slovního humoru zaměřeného na první signální mnoho nenabízí.
Komornější prostředí, barevnější herecké ztvárnění především postav Veroniky Gajerové a Aleše Procházky, vrstevnatější režijní výklad, více divadelních řešení i výraznější výtvarný vklad, to by vyznění textu výrazně pomohlo. Jsem přesvědčen, že hra není tak prvoplánově bulvární, jak se z této inscenace jeví.
Lucinda Coxonová: Konečně šťastná?
Divadlo ABC, Praha, režie Petr Svojtka, premiéra 20. listopadu 2010
Délka představení 150 minut
HODNOCENÍ 20%
