Dr. John, vlastním jménem Mac Rebennack (ročník 1940), osobnost, která je zosobněním neworleanské podoby rhythm'n'blues, soulu a funku, sice vydává alba kontinuálně, rozhodně jimi ale trh nezaplavuje. Dbá na udržení vysoko nastavené laťky a ještě donedávna se zdálo, že nemá jiné ambice než dělat radost pevně danému, globálně jistě hodně širokému, avšak jasně vymezenému okruhu svých fanoušků.
Stalo se ale to, že jednoho dne za "Doktorem" přišel jistý Dan Auerbach s nabídkou: "Vyprodukuju vám vaše nejlepší album". Podle legendy se veteránský pianista musel nejprve zeptat svých dětí, co je tenhle sebevědomý mladík zač. Až když získal odpověď, že se jedná o frontmana momentálně velmi populární, vlastně stadionové kapely The Black Keys, jejíž hudba ale vychází v první řadě z blues, s mladým pánem si plácl.
Dr. John (vpravo) a Dan Auerbach (vlevo) při nahrávání alba Locked Down
A byla to skutečně dobrá volba. Auerbachovi se totiž povedlo přesně to, co by měl umět každý správný producent, který se rozhodne trošku rozfoukat řeřavé uhlíky kariéry jakéhokoli muzikanta starší generace, a což bravurně ovládá třeba Jack White. Totiž využít jeho nezaměnitelný "copyright", tedy to, co od něj fanoušci dlouhá léta chtějí, s něčím moderním, co by sám od sebe starší tvůrce nedělal. Ať už ze strachu, zda na to bude mít, nebo prostě proto, že mu taková věc nepřijde na mysl.
Album Locked Down totiž na jedné straně připomíná – víc než Johnova alba z poslední minimálně dekády – jeho klasické a nejslavnější nahrávky z přelomu 60. a 70. let, kdy si vypracoval dokonale originální rukopis, v němž se beze švů propojily výdobytky bílé, černé i kreolské hudby, vedle klasických žánrů i tehdy módní psychedelie. To vše navíc v tajemném voodoo (ale také drogovém, proč to nepřiznat) oparu.
K tomu Auerbach přidal strukturu písní postavenou na doslova zabijáckých riffech a groovech, ať už je nese kontrabas jako v titulní písni, jemu nejbližší kytary jako třeba v Ice Age, nebo – pro dnešní evropské ucho možná bizarně, avšak autenticky – barytonsaxofon jako třeba ve skladbě Revolution.
Omlazující energie zjevně Dr. Johna nakopla také k vynikajícímu autorskému a pěveckému výkonu. Jeho nesmírně sympatické vrnění starého kocoura se rozprostřelo do velké výrazové šíře, neztrácí přitom ten typický "bažinový" atak, kterým tak učaroval už několika generacím posluchačů (a také muzikantů).
Ano, takhle má vypadat album Starého Mistra "s trochou pomoci mladých přátel".
Hodnocení iDNES.cz: 90 %
