Pusinky, který do kin vplují 5. dubna, navíc místo sledu zábavných scének slibují hlubší a drsnější sondu do duší současné omladiny na prahu dospělosti.
Film mladé debutující režisérky Karin Babinské, natočený podle scénáře Petry Ušelové, vznikal pět let. Kvůli nedostatečnému finančnímu zajištění ho provázely velké problémy.V roce 2005 byl projekt dokonce zastaven týden před natáčením pro neshody mezi režisérkou a producenty.
Babinská odmítá, že by Pusinky byly "holčičí" odpovědí na průvan teenagrovských komedií. "První verze filmové povídky vznikla už v roce 2001, tedy dávno před filmem Snowboarďáci. Ale určitě je pravda, že v těchto filmech byly dívky jen jakési křoví, které je nutné dostat do postele."
Hrdinkami Pusinek je trio děvčat, z nichž každá je úplně jiná. "Scénář, na kterém jsme s Petrou Ušelovou úzce spolupracovaly, mám ráda pro jeho přímost a otevřenost, pro schopnost bořit tabu a ukazovat svět holek takový, jaký opravdu je. S ničím se nepárat, před ničím nezavírat oči - ale to vše zároveň s humorem, pochopením a velkou láskou k postavám."
Iška, Karolina a Vendula (Marie Doležalová, Sandra Nováková a Petra Nesvačilová) jsou tři odvázané, jemně labilní kamarádky, které právě odmaturovaly a nedostaly se na vysokou. Tak naplánovaly super cestu. Holandsko, farma, louky, krávy, svoboda. Chtějí si pořádně užívat a trochu pracovat.
Cestu jim ale zkomplikuje Iščin čtrnáctiletý bratr Vojta (Oldřich Hajlich), který má sestru na otcův pokyn hlídat a jen tak se nenechá setřást, takže se přesouvají od místa k místu ve zvláštní čtveřici.
Holky pohoršují Vojtu množstvím vypitého alkoholu, příležitostnými milostnými zkušenostmi a peprným slovníkem. Cesta je zkouškou jejich přátelství, hledáním sebe sama a poznáním, že dospělost není zdaleka tak idylická jak se zdá a že svoboda není jen samá legrace a užívání si, ale že s sebou nese i rizika a zodpovědnost.
"Pusinky, to je svět mých osmnácti let. A nezáleží na tom, že já jsem maturovala před patnácti lety a hrdinky Pusinek teď. Že s mými 'pusinkami' jsme chodily do pověstného pražského klubu Bunkr, který už neexistuje. To podstatné zůstává, pořád se opakuje. Intenzivní zážitky, všechno buď černé nebo bílé, buď – anebo, všechno naplno... A to 'naplno' je úžasný, i když někdy dost bolí," říká scénáristka Petra Ušelová.
Natáčelo se v červnu a v červenci na severu Čech - jeho genius loci označuje Karin Babinská za industriální romantismus - ve světě vesnických diskoték, starých plováren, pump a kolejišť.
"Náš film je road movie, tak jsme se i my neustále přesouvali z místa na místo, často jsme točili i několik lokací za den. Ke konci jsem byla hodně vyčerpaná a říkala si, jestli mi to natáčení filmů vůbec stojí za to, z jakého důvodu bych se do podobné akce pouštěla znovu. A pak mi došlo, že je to jako s porodem. Prostě na tu bolest zapomenete, abyste byly schopny rodit znovu. No vidíte, a já zapomněla. Zůstal ve mně jen pocit, že to snad všechno mělo smysl," vzpomíná na natáčení Karin Babinská.
Spolupráci s Babinskou si herci nemohou vynachválit. "Mám pocit, jako kdyby nás po celý čas hypnotizovala a my tak naprosto plynule a bezbolestně mohli plnit její přání. Byla to neuvěřitelná zkušenost, která mi dala víc, než čtyři roky studia konzervatoře. Karin je čarodějka,” říká představitelka astmatické frajerky Karolíny Sandra Nováková.
Kromě ní a dvou dalších slečen, kterým scénář předepisoval mimo jiné i odvážné nahé scény, ve filmu hrají Matěj Ruppert, Filip Blažek, Lenka Vlasáková, Erik Kalivoda nebo Mário Kubaš.
Hudební dramaturgie se ujal Jan P. Muchow, který kromě vlastní scénické hudby s vokálem Ridiny Ahmed použil skladby kapel Toneless, Le Pneumatiq, Roe-deer a photolab. Soundtracku bude obsahovat všechny použité písně z filmu a původní scénickou hudbu a obejde se bez filmových dialogů.
