Uplynuly tři roky, všechno je při starém, pouze na farmě přibyl filmovým manželům Richardu Krajčovi a Tereze Voříškové malý syn. První dva díly většinou prostojí v ohrádce a přihlíží, jak se jeho rodiče odcizují.
Ze seriálu Znamení koně II
Otec je stále na cestách, na aukcích, či za dcerou z prvního manželství, matka trpí syndromem hospodyňky uvázané k dítěti. Stýská se jí po sedle, tak si koupí zraněnou kobylku. Tedy hlavně „energeticky rozhozenou“, jak tu zazní, což prý značí, že kromě zlomené kosti má nemocnou i duši.
Vilma Cibulková, jedna z mála věcných postav, dál vládne stájím i Valérii Zawadské, jež stále láskyplně plísní svého manžílka čili Oldřicha Navrátila, nositele domáckého humoru - například když mu brigádníci nabídnou opojnou cigaretu.
Idyla ovšem potřebuje zlo, které se podle obehrané české šablony vyskytuje zásadně v podobě otrlých ziskuchtivých kapitalistů. Takže sousednímu chovu koní hrozí zkáza pod lákavou záminkou výstavby velkého turistického „rezortu“.
Ach ano, ještě tu měla být zvířata. Jenže k nim se hrdinky utíkají spíše vyplakat či nabrat rovnováhu. A když se hned v úvodu běží velké dostihy, sledují je na maličké obrazovce, až diváka kacířsky napadne, jestli to náhodou nejsou jen záběry vypůjčené ze skutečného sportovního záznamu.
Jistě, když už se pro Znamení koně vybudovalo zázemí, chce je televize hospodárně využít znovu. Ale v takovém případě mohla více času věnovat i příběhu, který se nevyvíjí, nepřekvapuje, pouze malebně a melodramaticky trvá.
