Paradoxně mu nejvíce škodí právě neohrabaná satira, snažící se spiklenecky naznačit tuzemské "kdo je kdo", počínaje firmou Schlouf a konče polistopadovým kabinetem s kratičkým náznakem skorodvojníka Václava Klause. Jako by se hrála bezzubá televizní estráda s imitátory.
Druhou slabinu představuje zbytečně a neuměle přilepená milostná linka kolem Vedrala, plynoucí vyloženě z potřeby mít na plátně pohlednou slečnu, pokud možno na straně dobra. Modelové klišé platí pro rozložení sil obecně: hrstku spravedlivých tvoří pár policistů a novinářů, proti nim stojí obří chobotnice.
Ale tak je tomu v každém politickém thrilleru od italských přes severské po americké. Příběh kmotra jim uzpůsobuje i řemeslo včetně kamery, hudby a střihu, zpomalovaných, zrychlovaných i zastavovaných sekvencí. Film má vcelku moderní, byť konfekční vzhled, nevyjímaje hrdiny: navenek přívětivého zločince a osamělého zarytého policistu, kteří spolu polemizují o morálce.
Nicméně právě Ondřej Vetchý v roli Vedrala je řadicí pákou, která film nakonec dostane do obrátek a nad průměr ve chvíli, kdy se mocný kmotr začne bát. Herec jej přiblíží podstatě, jíž se mohl od jiných krimi lišit, totiž povaze člověka, který to z pokoutních kšeftů dotáhl na vyděrače vládnoucího cizími osudy. Jestli měl strach i skutečný Mrázek, nevíme. Filmová panika však zabírá.
Snímek Příběh kmotra přijde do kin 24. října.
