RecenzentiO novém filmu Julia Ševčíka diskutují redaktoři iDNES.cz Tereza Spáčilová a Vojta Efler. |
Před filmem: natěšeni
Vojta: Já se bojím, že to bude moc modré.
Tereza: Děsím se okamžiku, až promluví Dagmar.
Po filmu: otřeseni
Oba: Pojďme zkusit najít něco, na čem se shodneme.
Vojta: Bylo to moc modré.
Tereza: Děsila jsem se oprávněně.
Vojta: Tak dobře, to ale mluvíš o Dagmar Havlové, ne o celém filmu.
Tereza: Nejsem si jistá.
Vojta: To se ti to vážně zdálo tak špatné?
Tereza: Vůbec nevím, o čem ten film vlastně byl. A to je špatně.
Hudba: strhující orchestr v klubové verzi
Vojta: Já se cítím trochu podvedený. Když si promítnu zpět všechny trailery, ukázky, fotografie, řeči o tom, že jde o strhující podívanou, a hlavně, že jde o thriller, myslím, že na to mám právo.
Tereza: Takhle se nikam nedostaneme. Shodneme se na něčem, co se nám opravdu líbilo? Já hlasuji pro hudbu, Miroslava Táborského, jedinou napínavou scénu první vraždy a zadek Pavla Gajdoše.
Vojta: Hudba určitě. Honza Muchow totiž dokázal podle mě geniálně spojit klasickou orchestrální filmovou hudbu se současnou klubovou. Třeba scéna v nevěstinci, tam jsem měl pocit, jako bych měl halucinace. Ostatně, považuju to za nejlepší scénu z celého filmu. A víc než z poloviny právě kvůli hudbě.
Vizuální styl: dokonalý, ale chladný
Tereza: Pro mě byla tahle scéna filmem ve filmu. Připomněla mi starý dobrý Restart a Ševčíka tak, jak ho mám ráda. Bohužel ve zbytku filmu jsem ho poznávala jenom díky vizuální stylizaci, ve které je mistr. Ale promiň Vojto, ani ta není všechno.
Vojta: Ale třeba pro mě znamená hodně. Mně se na to opravdu dobře koukalo, každý obrázek měl Ševčík výborně propracovaný. Třeba ty detaily tváří v polostínech nebo hra se zaostřováním.
Tereza: Souhlasím. Detaily, které odhalovaly každý záchvěv tváře, mě ze začátku taky dostávaly. Ševčík si navíc umí úžasně pohrát s průhledy, odlesky, v jeho podání má atmosféru i obyčejná ulice. Stejně jsem se ale nemohla ubránit pocitu, že se dívám na dokonale vybroušený drahokam. Chyběl mi v tom život.
Dialogy: fráze střídají klišé
Vojta: Tys použila citaci! To s tím drahokamem. Máš někdy při sledování filmu pocit, že všechna trapnost z toho, co slyšíš, se přetavuje do tvých zaťatých pěstí? Já to u Normalu zažil minimálně třikrát. Režiséři by si neměli psát scénáře sami.
Tereza: Přesně tak. Po celou doby mi zoufale chyběl zásah dramaturga. Co věta, to fráze. Nikde žádný vývoj. Když jsem ten film sledovala, vzpomněla jsem si na Filipa Renče. Requiem pro panenku měl chyby, ale dokázal strhnout. Stejně jako Restart. Renč potom točil řemeslně perfektní věci, které ale postrádaly šťávu. Obávám se, že Ševčík bude podobný případ. A než se dostane k opravdové výpovědi, bude to chtít dalších pár filmů.
Žánr: zmatený thriller
Vojta: Když už se o tom bavíme, vrátím se k tomu výše zmíněnému zklamání. To nebyl thriller, a už vůbec ne tak strhující, jak slibovaly trailery! To byl hezky natočený pomalý životopis s několika snovými scénami.
Tereza: Přesně. Thriller je žánr, který by měl člověkem cloumat. Ostatně i životopis by měl s divákem něco udělat. A mně byl přitom tenhle film úplně jedno. Navíc jsem si zhruba v půlce uvědomila, že vůbec nevím, co vypráví a proč mi vnucuje nějaký vztah mezi hrdiny, když ve skutečnosti žádný necítím.
Herci: hlavním postavám chybí charizma
Vojta: Kdyby ti byl úplně jedno, tak se o něm tak dlouze nebavíš.
Tereza: Musím, je to moje práce.
Vojta: Dobrá. Mě bavil Kňažko. Sice celou dobu hrál jedno a to samé a nikam se moc nevyvinul, ale mně se na to výborně koukalo. A navíc mi vůbec nevadilo, že si ho pořád někdo porovnává s Hopkinsem nebo Nicholsonem. Pro mě to byl Kňažko.
Tereza: Pro mě bohužel taky. Když už jsme nakousli podobnost s Mlčením jehňátek, které se nabízí na první dobrou: proč staví Ševčík scénu ve vězení tak nápadně podobnou té s Anthonym Hopkinsem, když Kňažko Hopkins není?! Zbytečně si nabíhá a nutno říct, že to není jediný případ. Pocit deja vu má člověk v Normalu až příliš často. Mulholland Drive, Kruh, Sedm... Citace mi nevadí, ale tady toho bylo moc.
Vojta: A to tě nebavil ani Gajdoš? Mně osobně byl upřímně lhostejný. Vyděšený mladík, který si furt něco mumlá a zdrceně se u toho tváří.
Tereza: Takhle silně bych to neviděla. Měl chvilky, kdy vystoupil z monotónnosti a člověk byl schopný vyčíst i nějakou emoci. Konkrétně třeba při scéně Kurtenova doznání ke všem vraždám. To nebyl vyděšený mladík. To byl člověk, který neví, co se v něm děje. Gajdošův problém je v hlasovém projevu. Přednes závěrečné obhajoby si představuju jinak. Ten jeho byla zpráva televizního reportéra.
Dagmar Havlová: fotogenická jako Greta Garbo
Vojta: A jsme u toho, nejde se tomu vyhnout. Troufám si tvrdit, že to bude moment, u něhož se shodneme. Dagmar Havlová je sice fotogenická, ale její výkon filmu srazil dobrých dvacet procent.
Tereza: Dokud nepromluví, je to Greta Garbo. Úplně upřímně, v té souvislosti se mi vybavilo, jak jsme se ve škole učili o nástupu zvukového filmu, který zničil kariéru mnoha skvělým herečkám němé éry.
Vojta: Měla ji nadabovat Stivínová. Vůbec, měla to hrát Stivínová. Ba ne, tady už trochu žertuji. Hodně žertuji.
Tereza: Při vší úctě, Dagmar Havlová je skvělá filmová komička, v divadle se taky umí vybičovat k solidnímu výkonu...
Vojta: Souhlasím!
Tereza: ...bohužel exaltovaný divadelní projev přenáší i do filmu. Chvílemi jsem chtěla stopovat, na kolik vteřin dokáže protáhnout větu typu "Pomůžete mu?". Ale abych byla spravedlivá, přehnaně divadelní a navíc neúnosně rozvleklá deklamace byl problém téměř u všech herců. Světlou výjimkou byl zmíněný Miroslav Táborský.
Vojta: Nebo Jan Vlasák. To je pan herec.
Tereza: Stejně nechápu, proč nejde říct: "Můj muž má rád vejce natvrdo" bez osudového akcentu. Celý ten film se tváří hrozně osudově.
Vojta: A přitom je to takový pomalý načančaný modrý film...
Tereza: ...ve kterém by Dagmar Havlová měla mlčet.
Hodnocení iDNES.czPrůměr: 55 % ("o fous nad průměrem") Vojta Efler - hodnocení: 70 % Tereza Spáčilová - hodnocení: 40 % |
Normal je film na efekt. Hezky se na něj dívá. Některé pasáže mají sílu i fascinovat, vůbec obraz a zvuk snímek o polovinu pozvedávají. Škoda místy k uzoufání pomalého tempa a "nethrillerovitosti". Potenciál režisér Július Ševčík má, ještě si tak najít scenáristu a dramaturga.
Normal nepřekvapil. Čekala jsem stylovou podívanou, dostala jsem stylovou podívanou. Problém je, že bylo té stylovosti nějak přespříliš. Ševčík se utopil ve svém odhodlání natočit film, který bude jiný. Výsledkem je, že se v něm "jinak" (rozuměj nepřirozeně) i hraje a mluví. A že pomíjí to, co by mělo být samozřejmostí pro každý film. Totiž že má být nejen ke koukání, ale také k prožívání.
