Premiérový díl teenagerovské ságy o zmužilé lučištnici v čele protitotalitního povstání prostě nezapře, že vaří jen nastavovanou kaši coby předkrm snímku Hunger Games: Síla vzdoru 2. část, jímž za rok příběh vyvrcholí.
A chudý děj sotva zachrání efekty v sálech s projekcí 4DX. Akce moc není, takže sedadlo se s diváky zatřese pokaždé, kdy se zavírají či otvírají dveře či rozjede výtah; když dívku vyplaší kočka, křeslo vibruje, jako kdyby potkala slona.
Do sálu vháněný „dým ze spáleniště“ po masakru čpí stejně uměle jako „vůně lesa“ nebo padouchova voda po holení. Přehrada vyletí do povětří jen proto, aby člověka probrala sprška v obličeji; pokud nestačí, bombardování ho skoro vyklopí ze židle, ač na plátně je zažívají v pevném krytu.
Po filmu bolí ofouknutý zátylek, záda „proděravělá“ kulkami i hlava marně řešící záhadu, kam se ztratilo jedno D. Neboť film se sice hraje ve 4DX, nikoli však ve 3D, nýbrž ve 2D čili klasické dvojrozměrné podobě. I když by klidně stačilo jedno D, němé obrázky slz a zaťatých pěstí bez hrdinných dialogů.
