"Nikdy jsem se nepovažoval za umělce, který točí hluboké filmy," řekl Allen na tiskové konferenci po projekci. Bezděčně tak podtrhl dojem, který si první diváci z jeho nové komedie odnášeli. Půlnoc v Paříži je "allenovsky" úsměvná a nostalgická, ale jen do chvíle, než se pustí do mudrování. Pak už je jen nudná.
Jak začal festival v CannesTleskalo se nové komedii Woodyho Allena. A ten celou dobu trpěl  |
Příběh kalifornského pisálka Gila (Owen Wilson), který se rochní v romantickém přesvědčení, že se měl narodit v jiné době i a v jiném městě, vtipně rámuje "konflikt" mezi americkým pragmatismem (jeho žena: "Co máš na té Paříži? Vždyť v ní pořád prší!") a pseudoevropským romantismem (Gil: "Paříž v dešti je nejkrásnější, hned bych se sem přestěhoval.").
Zatímco on je přeci umělec a jako takový nemůže Mekku bohémy nemilovat, ona je pragmatická žena, která si do francouzské metropole zajela nakoupit a probrat s rodiči své předsvatební záležitosti. Zatímco on "cítí, že chce" bloumat po nábřeží Seiny s bagetou, jí stačí odbýt uměleckou stránku města povinnou návštěvou muzea a pak se hlavně pobavit a dobře najíst.
Paříž starých časů
Okatě nesourodý blonďatý pár z Malibu je přitom dokonalým zosobněním Allenova aktuálního životního postoje: na jedné straně nadhled a sebeironie sedmdesátníka, na straně druhé ono "co kdyby", zarputilá pošetilost intelektuála z Manhattanu, jenž vyrůstal na Buňuelovi a Bergmannovi. Když se tak hlavnímu hrdinovi podaří dostat do Paříže starých časů, cítíme poťouchlost i fascinaci. Poťouchlost baví, fascinace unavuje.
Z filmu Půlnoc v Paříži
Půlnoc v Paříži je tak částečně pohádkou pro věčně nespokojené snílky, částečně cimrmanovskou anekdotou a na konci bohužel i prvoplánovou moralitkou. Dokud Gil koketuje s múzou Picassa a Braqua, nasává s Dalim Hemingwayem a konzultuje s Gertrudou Steinovou (multilingvní Kathy Batesová), popřípadě zachraňuje Zeldu Fitzgeraldovou valiem, je to příjemné a vtipné a Čechům blízké (tak trochu to připomíná Cimrmanovo "Ty spadneš, Křižíku"). Dialogové přestřelky, obzvláště s neromantickou manželkou (Rachel McAdamsová) a ještě neromantičtější tchyní, jsou už sice allenovským klišé, ale stále fungují a není jich moc.
Kázání o nespokojenosti
Skutečný kámen úrazu tak představuje poslední část filmu, v níž režisér zcela rezignuje na žánr a s až zarážející doslovností káže na téma věčné lidské nespokojenosti. K tomu připočtěme zcela zbytečnou roli pro "paní prezidentovou" Carlu Bruniovou-Sarkozyovou (pomineme fakt, že jako průvodkyně z muzea nemá co hrát, a tak hraje prkenně) a dojdeme ke smutnému závěru, že stejně jako mnozí další pozdněvěcí režiséři i bystrý Woody Allen zřejmě ztrácí soudnost. Možná je na čase, aby natočil svůj definitivně poslední film.
Půlnoc v Paříži
USA, režie Woody Allen, hrají Rachel McAdamsová, Marion Cotillardová, Alison Pill, Adrien Brody, Owen Wilson, titulky, 100 minut.
Hodnocení iDNES.cz: 50 %
