Byla pro vás druhá deska těžší?
Vůbec. Jsem to naopak víc já. Tu první jsem dělal trochu narychlo. Ne, že by byla odbytá, ale byl jsem prostě mladý kluk, poprvé ve studiu, a ještě jsem moc nevěděl, co mám dělat. Od té doby jsem se posunul a prostě skládal písničky. Složil jsem jich třicet a vybrali jsme dvanáct. A Martin Ledvina jako producent jim dal fajn obal. Ještě nemám talent poznat, jestli je něco hit nebo není, takže jsem přirozeně skládal o tom, co jsem zažil. Tak to bylo vždycky. Kdyby mi někdo řekl: Slož písničku do filmu o válce, nebudu to umět.
Stanovil jste si nějaké mety?
Moje druhá deska mohla vzniknout jenom díky tomu, že si někdo koupil tu první. A já si to chtěl nějak potvrdit. Jsem hrozně ctižádostivý a nemyslím na nic jiného. Nemám žádný soukromý život, přemýšlím jenom nad hudbou. Není v tom žádný kalkul, ale byl bych rád, kdyby se líbila. Nechtěl jsem udělat reggae desku nebo metalovou desku, abych to někam posunul. I kdybych na nahrávání desky dostal padesát milionů, dělal bych ji nakonec úplně stejně.
Říkáte, že píšete o tom, co jste zažil. A Levná instituce z nové desky je o prostitutce...
V Železné Rudě, odkud pocházím, je jednadvacet bordelů a málo obyvatel. Aspoň to tak bývalo. To mě nemohlo neovlivnit. Navíc jsem tam potkal překrásnou holku. Byla chytrá, studovala na vysoké škole a já se do ní zakoukal. A pak mi někdo říká, ale Máro, víš, že je to prostitutka tady z bordelu? Prostě jsem napsal písničku o tom, o čem jsem zrovna přemýšlel.
Kompletní ukázky z alba Pohledy do duše najdete v audiogalerii.
Loni jste se stal Objevem roku v anketě Český slavík. A letos už jste byl regulérně v první desítce mezi zpěváky. Co tomu říkáte?
Když mi to někdo volal, tak jsem tomu nevěřil. Protože minulý Slavík, kdy jsem byl asi třiatřicátý, byl největší den v mém životě. To prostě nemůžu popřít. Všichni říkají, že je jim to jedno, ale mně na tom strašně záleželo a pořád záleží. I proto, že v něm hlasují normální lidé.
