RECENZE: Padesát odstínů šedi pro pány symbolizuje nahatý norský zadek

Dámy mají Padesát odstínů šedi, pánové norský film Proti přírodě. Snímek režiséra Giavera o hledání sebe sama v drsné norské krajině v pondělí zahájil putovní festival Severská filmová zima.

Režisér Ole Giaver by měl svou rodinu pozlatit. Jeho manželka i syn se uvolili hrát sami sebe ve filmu, kde tvůrce v hlavní roli od svých blízkých utíká na sólovou horskou túru, aby si ujasnil své pochyby. Pronáší je nahlas, na rovinu a bez obalu, což filmu získalo popularitu, nicméně nezazní v nich nic jiného než obvyklá sebelítost nezralého třicátníka trpícího syndromem přistřižených křídel.

Hrdina má pocit, že se v malém městě takříkajíc zakopal, že mu hrozí stereotyp doma i v práci, že už nikdy nic jiného nezažije.

Volný tok myšlenek typu „Ještě můžu začít úplně znovu – neměl jsem jít radši na flám než do hor?“ tvoří sice zajímavou, ale jednotvárnou metodu vyprávění, z níž se splétá portrét rozervance plného neurčité touhy – nebo sebestředného ješity, jak libo.

Oporu dušezpytné pouti tvoří jednak čisté přírodní scenerie, navozující pocit prvního člověka po stvoření Země, jednak originální milníky – jeden z nich zdůvodňuje, proč musí hrdina část svého výletu absolvovat od pasu dolů zcela nahý.

Proti přírodě

55 %

Norsko, 2014, 80 min

režie: Ole Giaver

hrají: Ole Giaver, Marte Magnusdotter Solem, Sivert Giaver Solem, Trond Peter Stamso; Munch, Rebekka Nystabakk

Kinobox: 66 %

IMDb: 6.9

Jinak jeho cestu vroubí erotické fantazie, živé sny, fotografie stejně osamělého synka, k němuž si stále hledá důvěrnější vztah, chata, v níž víkend tráví dvě sestry – Můžu mít na sobě cestou ze sprchy jen ručník? – a změť úvah, stesků, výčitek.

V demografickém hodnocení fanoušků mezi třicítkou a čtyřicítkou staví muži film výše než ženy. Jak jinak: bolestínský tatík, jenž si stále potřebuje dokazovat, že má „tělo jako Beckham“, baví, ale neoslní.