Mnohé státy svou volbou překvapily. Třeba Španělsko neposílá do oscarové bitvy novinku Pedra Almodóvara Rozervaná objetí, nýbrž politicky laděný snímek režiséra Fernanda Trueby Tanec vítězství.
Od Itálie se čekala nominace díla Vincere, šanci však dostala freska Baaria. A překvapil také Izrael, který nominoval méně známý snímek Ajami, přestože se nabízel vítěz Benátek, válečné drama Libanon.
Premiérová taktika
Ale jiné vybrané snímky se naopak festivalovými poctami honosí. Z Kanady se čeká film Zabil jsem svou matku, který vyhrál jednu ze sekcí v Cannes, z Francie miláček tamních kritiků – film Prorok, z Austrálie další nositel ceny z Cannes, tragický příběh lásky z pouště Samson a Dalila, a Německo má roli favorita, protože za svého reprezentanta zvolilo canneského vítěze Zlaté palmy, drama Bílá stuha.
Snímek z filmu Bílá stuha
Režisér filmu Bílá stuha Michael Haneke
Neamerická sestava oscarových kandidátů má sice spoustu neznámých, ale jednu výhodu: už se v ní nebude nic měnit. Zato v hlavním poli anglicky mluvených děl se pořád ještě neví, kdo bude ve hře. Mnohé snímky s vysokými ambicemi načasovaly své premiéry až na konec roku, aby zůstaly v čerstvém povědomí.
Třeba tragikomedie s Robertem De Nirem Everybody’s Fine se poprvé představí až na listopadovém festivalu v Hollywoodu a do kin vstoupí počátkem prosince.
Kdo má být ještě ve hře? Přetřásá se objev festivalu Sundance, snímek Messenger s Woodym Harrelsonem, nebo film provázený spoustou nadšených recenzí Fish Tank.
A protože se nově rozšiřuje počet nominovaných z pěti na deset, fanoušci doufají, že alespoň šanci dostanou i divácké hity jako District 9 či animovaný Vzhůru do oblak. - Čtěte District 9 vzkřísil žánr sci-fi. Modernímu zázraku stačilo oživit filmařinu
