Kopeckého rezignace na funkci vyvolaná neshodami s tehdejší reprezentací města Karlovy Vary a hořkost poznání, co všechno si mohou arogantní politici dovolit, stále zůstává v živé paměti.
Zatím největšího úspěchu na karlovarském festivalu, kterým se Kopecký jako producent může pochlubit, dosáhl film režiséra Petra Zelenky Rok ďábla, který v roce 2002 získal hlavní cenu, Křišťálový globus.
Letos o stejnou sošku usiluje filmová adaptace úspěšné inscenace Dejvického divadla, kterou pod názvem Bratři Karamazovi nastudoval už před osmi lety Lukáš Hlavica. Ten vycházel z Dostojevského románu a jeho původní jevištní podoby zpracované Evaldem Schormem.
Do této řady tvůrců vstoupil filmový režisér Petr Zelenka, který v souladu se svým ideovým pojetím díla zestručnil jeho název na pouhé Karamazovi.
Jak hodnotíte svou dlouholetou spolupráci s tímto režisérem?
Když dáváme film na festival, jde nám spíše o to, aby ho viděli ti, kteří tu příležitost ještě neměli. Ceny nejsou v plánu a soutěžení uměleckých děl jakýsi závod stromů. Petr film nazval Karamazovi také proto, že na rozdíl od jiných adaptací je hlavní postavou i otec Karamazov. V Schormově adaptaci vystupuje tato postava po celou dobu hry. Navíc tento název umožňuje i polohu, že Karamazovi jsou i další postavy filmu, budete-li chtít. Moje spolupráce s Petrem se datuje od jeho režijních začátků a nejen od filmu Visací zámek, ale i od jeho drobnějších prací. Pak pokračovala přes Mňágu a Knoflíkáře. Nebyl jsem u Příběhů obyčejného šílenství, ale i ty měly být svým způsobem původně pro karlovarské městské divadlo, kde jsem mu navrhl debut na jevišti. Náš poslední film je vlastně pokračováním té volné spolupráce. Tu hodnotím pro sebe a český film jako přínos.
Až dosud jsme byli zvyklí, že úspěšné divadelní inscenace nám byly nabízeny jako televizní přenos, většinou s problematickým výsledkem. Proč se Petr Zelenka rozhodl dát jevištní podobě svébytný filmový tvar?
Vždyť to přece přináší určité riziko. To má hned několik důvodů. Kromě myšlenky propojit hru se soukromím herců a zapojení diváků do dramatu je to i snaha zachytit mimořádnou inscenaci Dejvického divadla a zároveň i jednu významnou hereckou generaci ve filmu.
Petr Zelenka zvolil pro děj svého filmu netradiční prostředí, opuštěnou tovární halu. Podle jeho vlastních slov se tak chtěl odlišit od tvůrců, kteří chodí cestou usmolených ateliérových adaptací. Kde se film natáčel?
Plány postupně byly natočit film v Gdaňských docích, v polské továrně a nakonec se film natočil v hutích v Hrádku u Rokycan.
Zelenkův film Karamazovi už někteří z nás viděli. Za sebe mohu říci, že působí takovou emocionální silou, že po celou dobu promítání má divák nutkavý pocit opakovaného zhlédnutí. Téma hledání a obžaloba Boha, sváru mezi dobrem a zlem v člověku i ve společnosti prodělávající mravní úpadek, to všechno umocněno vynikajícími hereckými výkony žádá od diváka spoluúčast a reflexi. Jsme opravdu my všichni Karamazové, jak říká jeden z hrdinů Aljoša?
Asi ano a navíc jsme nejen jako bratři Karamazové ale i otcové Karamazové…
K filmu se ve středu dostaví delegace tvůrců. Koho v ní uvidíme?
Kromě Petra Zelenky a Ivana Trojana a dalších herců i kameramana filmu Sašu Šurkalu.
Vás bude možné v Karlových Varech potkat i mimo oficiální festivalové prostory. Proslýchá se, že přijedete do města představit i svůj nejnovější filmový projekt, který nese prozatímní název Česká nová vlna alias Československá alias Zlatá šedesátá. Co nám o tom prozradíte?
V klubu Elko, po loňských úspěšných uvedeních filmu…a bude hůř to bude letos náhled do některých dílů cyklu Zlatá šedesátá. Jsou v technicky nedokonalé podobě servisek, ale stojí i tak určitě za to. Uvedeme díly věnované Ivanu Passerovi, Otakaru Vávrovi, Jiřímu Menzelovi, Věře Chytilové a Juraji Jakubiskovi. Navíc divákům pustíme film Kuličky, opět ze 16mm projektoru … a bude hůř a nakonec představíme i servisku nového filmu Zuzy Piussi Babička. Jeden večer bude věnován Fresh filmu a jeden večer Festivalu film Sokolov. Diváci se mají na co těšit a my to bereme jako naši vstřícnou pomoc festivalu s rozšířením o alternativní dramaturgii.
