Proč se Harry Potter líbí i dospělým?

13. února 2002 3:48

Člověk nestižený potteromanií musí už v tenhle moment malého kouzelníka s podivnou jizvou na čele nenávidět. Harryho oči za skly kulatých brejliček vykukují zpoza každého rohu - lhostejno, zda je to knihkupectví, kino, hračkářství nebo cukrárna. Marketingová lázeň však (zatím) tetralogii Joanne K. Rowlingové v důsledku spíš škodí. Můžeme totiž lehko nabýt dojmu, že Harry Potter je jakýsi literární hamburger; stejně plastový a neživotný jako umělohmotná figurka tohoto adepta čarodějných umění.

Temno v nás
Harry Potter je promyšleným dílem. Překvapuje pevnou stavbou a vrstevnatostí, která dovoluje nejrůznější interpretace. Primárně jsou Harryho příběhy určeny dětem. Přesto je hltají i dospělí. Teď budu naprosto osobní: už rozechvěle a s netrpělivostí čekám na další pokračování.

Ale proč právě Harry Potter je tak populární? Protože přihrádku dětské četby překračuje. Autorka cyklu je sečtělá a mistrně využívá postupy z „dospělé“ literatury.

Rowlingová bývá někdy poměřována s Tolkienovým Pánem prstenů. Určité styčné body zde existují. S nadsázkou lze říci, že kdo se zapletl s žánrem fantasy, zapletl

Harry Potter a Kámen mudrců (USA, 2001)
režie	Chris Columbus
scénář	Steve Kloves
námět	J. K. Rowlingová
kamera	John Seale
hudba	John Williams
hrají	Daniel Radcliffe Rupert Grint Emma Watsonová Robbie Coltrane Maggie Smithová
délka	152 minut
žánr	rodinný
Harry Potter a Kámen mudrců - premiéry
kina	14. února 2002

se i s Tolkienem. Jenže zatímco Tolkien vypráví mytickou ságu, Rowlingová se drží při zemi: prostředí, v němž žijí její hrdinové, není legendami opředená Středozem, ale současná Británie, kde se paralelně stýká svět mudlů a čarodějů.

V něčem se však svět „přízemna“ a nadpřirozena u Pottera dokonale prostupují: vládne v nich korupce, zaslepenost, ba i „třídní nenávist“ - stoupenci zla zvaní smrtijedi usilují o „čistou kouzelnickou rasu“. Paralely jsou nasnadě.

Zlo se v Harrym Potterovi vyskytuje v krystalické formě stejně jako v pohádce, přesto však není tak snadno rozeznatelné a může zaútočit z kterékoliv strany. Temný stín v sobě nese i jinak kladný Harry.

Autorka pracuje rovněž s motivem předurčenosti; břímě minulosti sužuje Pottera již od útlého dětství. Zároveň se tak sleduje cesta zrání hlavní postavy. Hrozba pocházející z vlastního nitra snad nejvíc pojí Harry Pottera k fantasy. Duševní vývoj hrdiny je zase novodobým bildungsrománem - tedy románem o růstu a zrání hrdiny.

Britka versus Američan
J. K. Rowlingová vychází také z britské literární tradice. Harry Potter je moderním Davidem Copperfieldem či Oliverem Twistem - od mizerného oblečení až po nedobrovolné hladovky, kterými sirotka trápí maloměšťáčtí pěstouni.

Z tohoto modelu vychází pochopitelně řada nejen britských autorů dětské literatury. Stačí vzpomenout Američana Lemony Snicketa a jeho osiřelé sourozence Baudelairovy z Řady nešťastných příhod. Tři osudem stíhané děti pronásleduje po britských ostrovech zlo ztělesněné hrabětem Olafem, což je padouch zcela nedémonický. (Zatímco lord Voldemort u Rowlingové je zlem v čisté podobě, Olaf má zase veškeré lidské špatnosti.) Baudelairovy děti stejně jako Harry vládnou jistými mimořádnými schopnostmi, u nich však nesouvisejí s magií, nýbrž s vrozeným talentem.

Snicket stejně jako Rowlingová používá opakující se časové schéma: Harryho dobrodružství vždy začíná o prázdninách u nesnesitelných příbuzných, sourozenců Baudelairových se na začátku vyprávění pokaždé ujímá nový pěstoun. Každý díl prozatím skončil neúspěchem zla, jež se však znovu vrací o něco silnější.

Snicket však postupuje mechanicky a rychle se vyčerpává. Z Řady nešťastných příhod se stávají nešťastně nakupené epizody. Naproti tomu Rowlingová naznačuje, že pravidelnost není stereotyp, nýbrž důležitá součást příběhu, jehož vyluštění se čtenář dozví v samém závěru. U Rowlingové má každý detail dějový význam, vše tu zapadá do pečlivě budované stavby.

Harry stárne, čtenář též
Další prvky u Pottera odkazují k žánru klasické detektivky. Mistrně vystavěná zápletka a gradace posledních kapitol čerpají z tradice britské detektivní školy. Rozluštění překvapí i zkušeného konzumenta detektivek. Díl od dílu je zápletka prokombinovanější a složitější. I zde Rowlingová počítá s čím dál starším a vyspělejším čtenářem. Harry totiž stárne spolu se svými fanoušky.

K oslovení a vtažení dospělejšího publika Rowlingové také poslouží jistá dávka osobního sentimentu. Spisovatelka u dospělých probouzí dětskou část našeho já. Zasazení příběhu do školního prostředí vyvolává vzpomínky na vlastní dětství. Kdo by si nepamatoval na nadržování učitelů, záškoláctví nebo napovídání! Tyto pocity jsou srozumitelné všem čtenářům ať již v Praze, v Londýně či v Pekingu.