RECENZE: Proč by královna měla vidět Královnu

Britský oscarový kandidát Královna představuje podobný případ jako Poslední skotský král. Tedy velice slušný, ne však oslnivý film.

Snímek z filmu Královna (The Queen) | foto: S.P.I.

Jeho mimořádným trumfem je herecký výkon v hlavní roli. V tomto případě Helen Mirrenové.

Královna

70 %

VB, 2006, 97 minut

režie Stephen Frears,

hrají Helen Mirrenová, Michael Sheen, James Cromwell

Kinobox: 74 %

IMDb: 7.3

Alžběta II. už se nechala slyšet, že na Královnu nepůjde. Dělá chybu – a beztak je pravděpodobné, že soukromě si ji pustí.

Film totiž líčí souboj britské královny s veřejností a s premiérem Tonym Blairem v době úmrtí a pohřbu princezny Diany až úzkostně nestranně, dokonce pocitově dává za pravdu víc „studené“ Alžbětě nežli diktátu slz v přímém přenosu, okázalé show na přání lidu.

Královna se skloní před „modernizací“, její hlasatel Blair zase před královnou. Ale i kdyby ve filmu monarchie dostala na frak, pořád by si Alžběta II. mohla vychutnat, jak ji Mirrenová hraje. Její hlavní zbraní je typicky britská, suše vtipná zdrženlivost.

Aniž ztratí úroveň, vyplísní Blaira jako školáčka; noblesu a důstojnost nasadí i ve chvíli, kdy ji vytáhnou z postele; city jako by zmrazila, neboť je neslušné a sobecké jimi obtěžovat, natož pro královnu – a pak náhle učiní bezděčné, nedokončené gesto, kdy chce pohladit syna jako obyčejná máma.

Kromě skvostné sebekontroly ovládá vychovaný způsob, jak třísknout předsedovi vlády telefonem, v šátku usedá za volant svého džípu – Pojedu sama! – a když s poškozeným autem skončí uprostřed brodu, zakleje – Jsem pitomá! – a ukáže první i poslední slzy ústící v úsměv.

Sledovat Mirrenovou je prostě požitek! Výteční jsou však i jiní: královna matka s humorem snad ještě jízlivějším, paní Blairová s pusou značně nevymáchanou, královnin manžel, jen zdánlivě tichý přívěsek majestátu, a lehce chameleonský princ Charles.

Zvláštní kapitolu tvoří starobylá pravidla monarchie: groteskní protokol sahá od lorda komořího, jenž má na starosti obřady, k modelovému pohřbu nazkoušenému pro královnu matku, jenž se pro Dianu upraví – třeba místo hlav států nastoupí hvězdy showbyznysu.

Tradice možná někdy úsměvná však zároveň okouzluje a vytváří pevný bod v éře zmatení hodnot. Šťastný národ, který si může a chce dopřát takovou hru, zvláště když je vždycky fér a plná respektu i mezi protivníky.

„Pletete si pokoru s pokořením,“ shrne v závěru hrdinka Blairovi svou pozici. A člověka zpětně mrzí, kolik času film věnuje Dianě z archivů a kázání o médiích. Královně by slušelo víc královny.