KDO ZA TO MŮŽE
Režisér a úpravce Ivan Žáček žádá od herců předběžnou přípravu - ale málokomu se prý chce o víkendu alespoň si text přečíst. "A pak, nejvíc se dabuje z angličtiny, jejíž živější kadenci se herci v češtině přizpůsobují a znějí afektovaně." Spojením obou prohřešků podle něho vznikne toto: "Sluchátka, sklopené oči, šustění papíru, zpěvavá anglická intonace - prostě paskvil." Herec i režisér Petr Pospíchal dodává: "Sebelepší technika není nic platná, když člověk neumí hrát. Miluji výrok: To bylo hezky řečeno. A teď to zahrajte." "Režisér Macháček říkal, že divadlo mají hrát dobří herci. A pro dabing platí totéž. Znám skvělé americké filmy, z nichž dabing udělal strašnou věc. Proč chci scénář předem? Ne abych to synchronně namluvil, to je samozřejmý předpoklad, ale abych to uměl zahrát," souhlasí člen činohry Národního divadla Boris Rösner.
Varuje také: "Budu krutý i vůči sobě, ale řeknu to: octli jsme se v době poloprofesionálů, amatérů a neumětelů. Ve všem, nejen v dabingu, nás dnes takoví lidé řídí: vždy, když něco spěchá, chopí se toho diletanti a poctivci si jen pláčí na ramenou. Ano, díky technice se leccos zrychlit dá, ale ne za každou cenu. Nebo pak dabingu neříkejme umělecká disciplína, ale vydělávání peněz." Stačila by prý odpovědnost vůči vlastnímu talentu: Nepřijmu práci, o jejímž smyslu pochybuji. "Jenže takhle uvažuje pár lidí a dabují tři tisíce herců - jen v Praze tisíc." Rösner-pedagog kritizuje i generaci studentů. "My začínali s úctou a jednou větou v pozadí; dnes mladíky zdržuju, když si chci půjčit kazetu domů. Nás šlo ze školy deset nadšeně k divadlu - dnes jdou dva, ostatní chtějí vydělávat v Praze dabingem. Je lákavé mít za pár hodin tisíce." Rösner má seminář o dabingu na FAMU - děkana "své" divadelní fakulty přesvědčuje, že by DAMU mělo tenhle předmět zavést.
ETIKA STOJÍ NAD PROFESÍ
Režisérka Olga Walló ono věčné stýskání nad propadem kdysi slavného českého dabingu shrnuje: "Vždy se dělaly a dělat budou i věci šuntovní, ale jde o to, aby se nestaly normou." Nedávno si připomněla výrok Ludvíka Žáčka, že dobrý dabing se pozná jednoduše - zavřete oči a můžete ho poslouchat jako dobrou rozhlasovou hru. "Sekala jsem trávu, hrál tranzistor, nějak se tam dostaly televizní vlny - zkrátka najednou mě něco hrozně vyděsilo.
On to byl dabing." Walló míní, že se zprostituovala hlavně lidská důstojnost: nejen herců, ale i odpovědnost režiséra. "Nepochybuji o hodnotách osvojitelných, profesních, ale o hodnotách lidských.
Musíme se vrátit sami k sobě, nepočítat vše jen na čas a peníze," horuje Walló, podle níž tato volba vyžaduje kus osobní statečnosti.
Její kolega Elmar Klos zkusil zformulovat etický kodex dabingu. Podle něho tvůrce české verze vykonává službu, ke každému dílu tedy přistupuje vždy s pokorou a úctou, bez ohledu na kvalitu díla se nad ně nepovyšuje ani se mu nevysmívá a každé práci věnuje stejné nasazení.
LAŤKU AŤ HLÍDÁ KLIENT
"Zdola" vyhlížejí jako škůdci dabingu takzvané vytáčky - systém, kdy se nahrává každý hlas zvlášť. "Jako by v Národním chodili herci na scénu každý sám a hráli jeden po druhém," líčí režisér Zdeněk Coufal. Je to totiž pohodlná metoda.
Hlavní problém je však "nahoře" u zákazníků - zejména televizí, které dabing "pod laťkou" kvality přijmou. Podle režisérů už i v České televizi sílí tendence brát raději levnější, byť horší dabing od komerčních studií než si pohrát s vlastním. "Hezky se mluví o opovědnosti," říká k tomu režisér Zdeněk Hruška. "Ale já jsem také námezdní dělník, který čeká na telefonu. Volejme k odpovědnosti ty, kdo si z nás vybírají." Jedno malé mimopražské studio si kvalitu hlídá samoregulací, jinak by prý další zakázku nedostalo - tam o partičky nejde. Prima má zase externího dramaturga, jenž zhodnotí překlad a úpravu: až pak se platí. "Čert mě bere, když se špatným překladatelem skončím a on se hned chytí jinde, nebo se mi herec chlubí, že dnes dělá už třetí kšeft," přiznává šéf jedné firmy. Přesto vidí naději: nároky na dabing pomalu, ale jistě rostou.
Režisér a úpravce Ivan Žáček žádá od herců předběžnou přípravu - ale málokomu se prý chce o víkendu alespoň si text přečíst. "A pak, nejvíc se dabuje z angličtiny, jejíž živější kadenci se herci v češtině přizpůsobují a znějí afektovaně." Spojením obou prohřešků podle něho vznikne toto: "Sluchátka, sklopené oči, šustění papíru, zpěvavá anglická intonace - prostě paskvil." Herec i režisér Petr Pospíchal dodává: "Sebelepší technika není nic platná, když člověk neumí hrát. Miluji výrok: To bylo hezky řečeno. A teď to zahrajte." "Režisér Macháček říkal, že divadlo mají hrát dobří herci. A pro dabing platí totéž. Znám skvělé americké filmy, z nichž dabing udělal strašnou věc. Proč chci scénář předem? Ne abych to synchronně namluvil, to je samozřejmý předpoklad, ale abych to uměl zahrát," souhlasí člen činohry Národního divadla Boris Rösner.
Varuje také: "Budu krutý i vůči sobě, ale řeknu to: octli jsme se v době poloprofesionálů, amatérů a neumětelů. Ve všem, nejen v dabingu, nás dnes takoví lidé řídí: vždy, když něco spěchá, chopí se toho diletanti a poctivci si jen pláčí na ramenou. Ano, díky technice se leccos zrychlit dá, ale ne za každou cenu. Nebo pak dabingu neříkejme umělecká disciplína, ale vydělávání peněz." Stačila by prý odpovědnost vůči vlastnímu talentu: Nepřijmu práci, o jejímž smyslu pochybuji. "Jenže takhle uvažuje pár lidí a dabují tři tisíce herců - jen v Praze tisíc." Rösner-pedagog kritizuje i generaci studentů. "My začínali s úctou a jednou větou v pozadí; dnes mladíky zdržuju, když si chci půjčit kazetu domů. Nás šlo ze školy deset nadšeně k divadlu - dnes jdou dva, ostatní chtějí vydělávat v Praze dabingem. Je lákavé mít za pár hodin tisíce." Rösner má seminář o dabingu na FAMU - děkana "své" divadelní fakulty přesvědčuje, že by DAMU mělo tenhle předmět zavést.
ETIKA STOJÍ NAD PROFESÍ
Režisérka Olga Walló ono věčné stýskání nad propadem kdysi slavného českého dabingu shrnuje: "Vždy se dělaly a dělat budou i věci šuntovní, ale jde o to, aby se nestaly normou." Nedávno si připomněla výrok Ludvíka Žáčka, že dobrý dabing se pozná jednoduše - zavřete oči a můžete ho poslouchat jako dobrou rozhlasovou hru. "Sekala jsem trávu, hrál tranzistor, nějak se tam dostaly televizní vlny - zkrátka najednou mě něco hrozně vyděsilo.
On to byl dabing." Walló míní, že se zprostituovala hlavně lidská důstojnost: nejen herců, ale i odpovědnost režiséra. "Nepochybuji o hodnotách osvojitelných, profesních, ale o hodnotách lidských.
Musíme se vrátit sami k sobě, nepočítat vše jen na čas a peníze," horuje Walló, podle níž tato volba vyžaduje kus osobní statečnosti.
Její kolega Elmar Klos zkusil zformulovat etický kodex dabingu. Podle něho tvůrce české verze vykonává službu, ke každému dílu tedy přistupuje vždy s pokorou a úctou, bez ohledu na kvalitu díla se nad ně nepovyšuje ani se mu nevysmívá a každé práci věnuje stejné nasazení.
LAŤKU AŤ HLÍDÁ KLIENT
"Zdola" vyhlížejí jako škůdci dabingu takzvané vytáčky - systém, kdy se nahrává každý hlas zvlášť. "Jako by v Národním chodili herci na scénu každý sám a hráli jeden po druhém," líčí režisér Zdeněk Coufal. Je to totiž pohodlná metoda.
Hlavní problém je však "nahoře" u zákazníků - zejména televizí, které dabing "pod laťkou" kvality přijmou. Podle režisérů už i v České televizi sílí tendence brát raději levnější, byť horší dabing od komerčních studií než si pohrát s vlastním. "Hezky se mluví o opovědnosti," říká k tomu režisér Zdeněk Hruška. "Ale já jsem také námezdní dělník, který čeká na telefonu. Volejme k odpovědnosti ty, kdo si z nás vybírají." Jedno malé mimopražské studio si kvalitu hlídá samoregulací, jinak by prý další zakázku nedostalo - tam o partičky nejde. Prima má zase externího dramaturga, jenž zhodnotí překlad a úpravu: až pak se platí. "Čert mě bere, když se špatným překladatelem skončím a on se hned chytí jinde, nebo se mi herec chlubí, že dnes dělá už třetí kšeft," přiznává šéf jedné firmy. Přesto vidí naději: nároky na dabing pomalu, ale jistě rostou.
