"Bude to zbrusu nový románový příběh, vyprávěný pro změnu výhradně mužskou optikou, a to velmi otevřeně. Je mimo jiné o tom, co znamená být v dnešním světě mužem. Měla by to být kniha plná sprostých slov, plná takzvané mužské chlípnosti – ale zároveň i plná lásky," řekl Viewegh. Kniha vyjde ve čtvrtek a tehdy ji Michal Viewegh v pražském knihkupectví Fišer také pokřtí.
Viewegh je známý tím, že každý rok vydává průměrně jednu knihu. Začal Názory na vraždu před osmnácti lety, přelomový byl však jeho druhý román Báječná léta pod psa, který vydal o dva roky později. Za něj získal i Cenu Jiřího Ortena.
Románu pro ženy, jehož je Román pro muže paralelou, se prodalo přes osmdesát tisíc výtisků a dočkal se i své filmové podoby. Ostatně jako další čtyři Vieweghovy knihy. Ukázku z Románu pro muže poskytl autor exkluzivně MF DNES.
. Úvod do dějeDo luxusního hotelu v Alpách přijíždějí tři sourozenci středních let – televizní publicistka Aneta, regionální novinář Bruno, soudce Cyril – a placená společnice Tali. Tu koupil hodně bohatý a cynický Cyril smrtelně nemocnému Brunovi, aby mu před koncem zpříjemnil život. Zprvu to vypadá na hodně uvolněný lyžařský zájezd, události se však hrdinům záhy vymknou z rukou. V ohrožení je už nejen Brunův život. |
Před večeří jdou na půl hodiny do vířivky v hotelovém wellness-centru.
"Účast povinná," oznamuje všem Cyril.
Malá místnost, kterou rezervoval, je obložená světlým dřevem a dřevěné rošty jsou i na podlaze; panuje zde teplé modravé přítmí, v němž jsou kromě chlóru příjemně cítit i aromatické oleje. Cirkulující vodu ve vířivce prosvětluje několik bodových reflektorů, které v naprogramovaném cyklu postupně mění barvu. Z reproduktorů v opěrkách hlav se line relaxační hudba a na dosah Cyrilovy pravé ruky stojí nerezový kbelík s ledem a dvěma láhvemi šampaňského. Cyril sedí mezi Anetou a Tali a majetnicky je objímá kolem ramen.
"Mám velmi jednoduchý vkus," pronese po chvíli dle očekávání. "Spokojím se vždy s tím nejlepším."
"Jé, to je hezké!" zvolá Tali. "To se mi líbí."
"To je citát," vysvětluje Aneta. "Řekl to Oscar Wilde."
Nechá si od Cyrila dolít. Napije se, odloží skleničku na vestavěný pultík a po hladké stěně vířivky se sesune co nejníže, až ji explodující bublinky vody zašimrají na krku a na bradě. Natáhne nohu a palcem se dotkne Brunovy holeně. Bruno se usměje.
"Znáte ještě nějaký?" ptá se Cyrila Tali. "Citát?"
Na rozdíl od Anety sedí o poznání výš, klokotající pěna jí olizuje košíčky plavek. Zelené světlo přechází v červené.
"Zná ještě dva," ušklíbne se Aneta. "První: Zahrňte mě přepychem, všeho nezbytného se mohu vzdát."
Tali přemýšlí.
"A druhej: Umím odolat všemu kromě pokušení," vypraví ze sebe Bruno.
Tali zatleská.
"Jé, ten je taky hezký!"
Aneta cítí, že začíná být opilá. V tomhle stavu si vždycky připadá sexy: obvykle sedí na baru, vyhazuje si vyloupané pistácie vysoko nad obličej a pokouší se je chytat do úst. Někdy se i trefí. Některým jejím minulým nápadníkům – Anetě prolétne hlavou záblesk dvou tří vzpomínek – to ovšem sexy nepřišlo.
Proč? přemítá Aneta. Bylo jí vidět na zubní plomby? Nebo měla jazyk potažený bílým povlakem, takže vypadala jako jedna velká bakterie? Nebo byla prostě příliš rozverná? Jenže když není rozverná a odmítne například tančit na stole, chlapi si stěžují, že je usedlá. Tak co vlastně chtějí? Rozverné, nebo usedlé? Jak je to? Prase aby se v tom vyznalo.
"Tak jo, Tali," promluví Cyril.
Podívá se na Bruna a teprve potom na ni.
"Udělej Brunovi krátkej striptýzek, oukej? Myslím, že nastala ta správná chvíle."
"To jako tady?" zasměje se Tali.
Bruno cosi zachrčí.
"Jo, tady," říká Cyril. "Ukaž pro začátek aspoň kozy, jo?"
Aneta zavře oči.
"Nemluvte ale sprostě, ano?" prosí Tali. "Vážně to nemám ráda."
Vypadá jako zamračená holčička.
"To mě poser!" zvolá Cyril. "Pohoršená striptérka! Zborcené harfy tón! Mrtvé milenky cit!"
"Citlivý buran," promluví Aneta do vodní hladiny. "Zdvořilý Cyril."
Cyril mlaskne.
"No, abysme to nezamluvili," pohlédne Tali do očí. "Tak co bude s tím striptýzem?"
Modrá barva rychle nabývá na sytosti a vnese do místnosti napětí.
"Nech toho, Cyrile. Přestaň. Ty seš markýz de Sade mezilidský komunikace," vzdychne Aneta.
"Jak přestaň? Hele, vyjasněme si jedno: ona tu není pro zábavu. Ona je v práci, chápeš? Je to tak, Tali?"
Natálie přikývne rychleji, než Aneta očekává.
"No tak. Tak šup. Do práce!"
"Nebude to ale stát za moc – na tuhle hudbu," omlouvá se předem Tali.
"Na hudbu se vyser, Tali. Proč si doprdele vy ženský furt myslíte, že k tomu potřebujem hudbu? Když chci slyšet hudbu, jdu na koncert."
Aneta si posměšně odfrkne.
"Kdys byl naposled na koncertě?"
"Neřek sem, že jsem byl na koncertě, slečno redaktorko… Řek sem jenom, že kdybych chtěl slyšet hudbu, půjdu na koncert."
"Aha."
"Teď ale žádnou hudbu slyšet nechci. Teď chceme s Brunem vidět tyhle krásný kozy."
Tali se usmívá. Aneta nechápe, jak to dokáže.
"Nebo snad ne, brácho?" ptá se Cyril.
Bruno vraští čelo.
"Já se z tebe poseru, brácho!" Ty seš přesně ten typ, kterej před příchodem uklízečky doma uklidí, co? Baba placená za úklid ti vyluxuje a ty se jí přitom vomlouváš, že jste nadrobili, viď?
"My nemáme uklízečku," namítne chabě Bruno. "Luxuju já."
"To byla metafora, ty píčusi."
"Ke mně chodí uklízečka," říká Aneta vzdorně. "Jednou tejdně. A samozřejmě před jejím příchodem pokaždé trochu uklidím."
"Tohle mi radši neříkej."
"A vařím jí oběd, pochopitelně. Obědváme společně."
"A co bankovní účet? Máš taky – osmnáct let po revoluci – s uklízečkou společnej účet v bance? Nebo veškerej váš majetek házíte do jedný kádě?"
"Účty máme oddělený."
"Sláva."
"Ale něco ti řeknu, brácho: mně jsou docela sympatický lidi, který i osmnáct let po revoluci před uklízečkou cejtěj ostych, víš?"
"A mně jsou zase nesympatický lidi, který se pokrytecky styděj přiznat k tomu, co se jim líbí."
Cyril chopí Tali za ruce a pohybem jí naznačí, aby se postavila. Tali poslechne. Anetě to připomene dobrovolníky z publika, kteří jsou přinuceni spolupracovat s kouzelníkem. Cyril vezme do prstů dívčiny kyčle, zřetelně vystupující nad horním okrajem plavkových kalhotek, a lehkým tlakem, kterému se Tali ochotně podvolí, ji natočí čelem k Brunovi.
Miluje vztahy založené čistě na penězích. Peníze dávají mezilidským vztahům jasná, srozumitelná pravidla, říká si Cyril. Je to každopádně desetkrát lepší varianta než vztahy založené na penězích a lásce. Z toho je vždycky jenom bolestivý guláš. Cyril o tom ví své. Nadzdvihne se, rozváže Tali podprsenku a čeká. Všechny její následující pohyby bez výstrahy ovládne obvyklá striptérská nepřirozenost: komicky špulí rty, dlaněmi si nadzdvihuje ňadra a s předstíranou smyslností se houpe v bocích. Její postavě nelze vytknout ani to nejmenší, ale Aneta si nemůže pomoct, tenhle vynucený striptýz jí připadá pouze trapný. Vstává, vylézá z vířivky a odchází.
"A tohleto se zase líbí mně!" volá za ní Cyril.
MICHAL VIEWEGH - Román pro muže
Druhé město, Brno, 160 stran, 220 korun
