Je hra opravdu beneficí?
Text je záznamem zkoušky fiktivního benefičního večera. Pětice lidí se sešla, aby dala dohromady program, během nějž chce přesvědčit své diváky, aby přispěli na stavbu školy v Africe. Sledujeme, jak aktéři hovoří o toleranci a solidaritě, ale zároveň nejsou schopní se mezi sebou domluvit a respektovat cizí názor. Odhaluje se tu podivný paradox; mluví se o hladomoru a za chvíli se řeší odsávání tuku, postavy samy si však tento cynismus nejsou schopné uvědomit. Jde tu sice o jeden projekt pro Afriku, avšak je tu souvislost s mnoha rozvojovými projekty, které bychom měli uskutečňovat nejen na vzdáleném kontinentu, ale hlavně sami u sebe. Hra zřejmě vznikla z vnitřní potřeby autorky se k tématu zodpovědnosti za svět (nejen za ten třetí) vyjádřit a pokusit se posunout přemýšlení o něm.
Jak byste drama charakterizoval?
Prostřednictvím ironie a cynismu se v něm mluví o věcech vážných a bolavých. Asi nejblíž má k tragikomickému kabaretu, k pestrobarevné mozaice, moralitě.
Už při četbě textu se zdá, že na jevišti bude hrát důležitou roli hudba. Kdo ji zkomponoval?
V naší inscenaci se objevují muzikálové prvky a hudební čísla. Jejich autorem je Jakub Kudláč, který v mnohém a mnohými způsoby vycházel z afrických rytmů, ale nejen z nich. Zazní tu jak muzika původní, tak třeba i z pera Karla Svobody, protože jsme se poctivě snažili do jevištního dění vstřebat české prostředí. Tam, kde Lausundová pracuje s kýčem, jsme sáhli po našem národním.
Kdo se objeví na scéně Komorní Fidlovačky?
Ke spolupráci jsme oslovili mladší část souboru: Ivu Pazderkovou, Ondřeje Brouska, Elišku Nezvalovou, Andreu Černou, Davida Háka a Jiřího Racka. Setkání s náročnou současnou dramatikou z Německa klade na herce nároky trochu odlišné od věcí, které se obvykle v tomto divadle inscenují. Energie, se kterou všichni do zkoušení vstoupili, byla obrovská. Doufám, že vydrží také po premiéře.
