Za datum zrodu kinematografie se zpravidla pokládá 28. prosinec 1895, kdy bratři Lumierové poprvé pozvali do kina platící diváky. A už tři roky poté vkročila na plátno pohádková hrdinka, která od té doby zažila více než stovku variací a ani zdaleka nekončí.
Popelčin příběh se po celá staletí šířil ústně. Může mít původ ve staré Číně, kde se malým holčičkám ohýbala a svazovala chodidla, aby jim vyrostla co nejmenší nožka – podle tamních zvyklostí znak urozenosti a krásy. I když s výsledným pokrouceným kopýtkem pak slečny sotva chodily, natož aby zlehka tančily na královském plese s okouzleným princem, legenda o střevíčku, který žádná jiná neobuje, je přežila.
Zoluška za zenitem
Napříč zeměmi má Popelka různé verze, vládnou jim však dvě základní. U nás je vžitá zápletka se třemi kouzelnými oříšky a s holoubky, kteří dívce pomáhají přebírat hrách, anglosaský svět zná zase dýni proměněnou v kočár, sluhy vyčarované z myší a coby strůjkyni veškerých kouzel včetně Popelčiných šatů dobrou kmotřičku vílu. Tak vypadala i první britská pohádka, jíž vládla Laura Bayley.
Plakát k Popelce s Mary Pickfordovou (1914)
Do roka však přispěchal s vlastní Popelkou francouzský mág raných triků Georges Mélies, který v roce 1912 přidal druhou, delší verzi. V ní Popelku ztvárnila Louise Lagrange – ve své herecké kariéře už podruhé. A rok 1914 zapsal do kronik filmových Popelek americkou průkopnici hvězdného statutu, Mary Pickfordovou.
První naše představitelka nejkrásnější šmudly v celém království se jmenovala Zdena Listová. Česká Popelka měla premiéru na Boží hod roku 1929 a natočil ji Josef Kokeisl, národní pionýr tehdy ještě černobílých a němých pohádek – do jeho sbírky patří také Kašpárek a Budulínek, Kašpárek kouzelníkem či Perníková chaloupka.
Eva Hrušková jako Popelka v televizní inscenaci z roku 1969
Z domácích Popelek vládnou divácké paměti dvě: televizní z roku 1969 s Evou Hruškovou v hlavní roli, kde se zpívalo „Jedno zrnko popela, dvě zrníčka hrášku“, a samozřejmě legendární Tři oříšky pro Popelku z roku 1973, v nichž se proslavila Libuše Šafránková. Mimochodem oba filmy spojuje Dana Hlaváčová: v prvním proháněla Popelku coby Dorota, v druhém jako Dora.
K pamětnickým raritám patří Zoluška čili Popelka na sovětský způsob; vznikla roku 1947 a mimo jiné se vyznačovala dosti již přestárlou představitelkou titulní role.
Popelka s mobilem
Nejslavnější animovanou Popelku stvořil v roce 1950 Walt Disney; méně se ví, že její krátkou verzi si zkusil už ve 20. letech. A nejnovějším filmem bude příští rok Popelka v podání Lily Jamesové, kterou právě natáčí Kenneth Branagh s Cate Blanchettovou v roli macechy.
Richard Gere a Julia Robertsová ve filmu Pretty Woman (1990)
Popelka zrodila několik oper od Rossiniho po Masseneta i balet na Prokofjevovu hudbu, ale také své genderové protějšky v čele s Ladovou pohádkou O Popelákovi. Z Popelky vyšly novodobé parafráze příběhů chudých dívek, jež svého štěstí i prince došly: Pygmalion i muzikál My Fair Lady vyprávějí o květinářce, Sabrina o dceři šoféra, Pretty Woman o prostitutce.
Jsou to pořád ještě Popelky?
Určitě mají k pohádkové klasice pořád blíž než teenagerovské odvozeniny pro americké středoškolské kulisy jako Královna ročníku nebo Moderní Popelka. Co by asi řekli bratři Grimmové, kdyby slyšeli:
Bylo nebylo, jedna maturantka musela pomáhat v rodinném bistru. Též anonymně chatovala se spolužákem, hráčem amerického fotbalu, při úprku z plesu ztratila svůj mobil, nakonec si vyznali lásku na hřišti a odjeli spolu na univerzitu. Zvonec, Popelky je konec.
