"Výstava staví na představivosti, fantazii a tvořivosti, kdy dotýkat se exponátů, vstupovat do nich, dotvářet je a hrát si s nimi je návštěvníkům nejen dovoleno, ale dokonce je to po nich přímo vyžadováno," říká autor konceptu Petr Nikl, který výstavou navazuje na minulé projekty - Orbis Pictus v roce 2005 a loňský Labyrint světla.
Dotýkat se exponátů je povoleno
"Už při tvorbě Orbis Pictus jsme věděli, že ten projekt bude dlouho pokračovat. Od té doby prošel třinácti místy a pořád vznikají další soubory," říká Nikl a upozorňuje, že spíš než o výstavu jde o happening.
"Nástroje, které tady na návštěvníky čekají, nejsou umělecké práce, jsou rozbuškami k tomu, aby vytvářely něco v lidech. Baví mě spontánní přístup, vyjadřovat se všemi dostupnými prostředky," říká výtvarník, jehož nejoblíbenější hračkou v dětství bylo loutkové divadlo.
"Vyrůstal jsem v prostředí hraček. Moje maminka byla jejich designérkou. V dětství jsem miloval loutkové divadlo, které jsem dostal k šestým narozeninám a které vytvořili moji rodiče. Tatínek namaloval kulisy, maminka udělala loutky, dědeček vyřezal portál. Hráli jsme si společně, scházeli jsme se v příbězích. Možná to mě inspirovalo," popisuje Nikl.
Termitiště a Spodní proud
Výstava Play obsadila celý prostor Mánesa. V jeho hlavní části vyrostla takzvaná Krystalíza. "Na zemi leží materiálové 'termitiště' s drobnými předměty, sypké, pevné i hnětoucí materiály, ponechané k volné manipulaci návštěvníkům. Ti z nich v průběhu tří měsíců sestaví, poskládají, slepí a vzájemně propojí rozvíjející se organismus," říká Nikl.
Druhá část výstavy se jmenuje Spodní proud s labyrintem světelných, zvukových a hmatových nástrojů.
Play potrvá do 31. ledna 2011, vstupné je 150 korun.