Otakar Brousek v posledních letech na Vinohradech zářil jako Sir Robinson v komedii Jistě, pane ministře, První houslista v přepisu Felliniho Zkoušky orchestru nebo jako Rand v inscenaci Byl jsem při tom; ta byla jeho rolí poslední. Mnohé připomínají fotografie u pietního místa na průčelí budovy. Naposled tu vystoupil loni v květnu.
Spousty milovníků jeho hereckého mistrovství procházely ztichlým divadlem. Mnozí z nich přinesli kytičku, postáli v tichém zamyšlení či usedli v hledišti. V čestné stráži u katafalku se tou dobou střídali kolegové zesnulého z domovské scény i dalších divadel.
Otakar Brousek byl i uznávaným dabérem, jeho nezaměnitelného hlasu, dokonalého přednesu a citu pro český jazyk často využíval rozhlas, do jehož studia chodil neuvěřitelných 67 let. Tvrdil, že toto médium tvoří druhou polovinu jeho hereckého života. V roce 1996 byl oceněn za mistrovství v dabingu, v činoherním oboru získal v roce 2003 Thálii.
Na výrazného a respektovaného herce s kultivovaným projevem vzpomenul v komponovaném pietním obřadu, který začal v poledne, nejprve ředitel vinohradské scény Tomáš Töpfer.
"Vím, že jsi prožil vrchovatě naplněný osobní i umělecký život, že po sobě zanecháváš i celý herecký rod a že jsi odevzdal obrovské množství umělecké práce, která obohatila několik generací divadelních, filmových a televizních diváků i rozhlasových posluchačů. Práce, ke které se další generace budou s obdivem a úctou vracet a připomínat si tvé herecké mistrovství," řekl.
Poslední pocta Otakaru Brouskovi st.
Daniela Kolářová poděkovala jménem ženské části souboru za korektnost a gentlemanství. "Byla čest být s vámi na jevišti," uvedla. Dalšími smutečními řečníky byli Andrea Elsnerová a Michal Novotný, kteří se poté směrem k rakvi uklonili. Marquézův Dopis na rozloučenou a úryvek z Foglarova Loučení s Hochy od Bobří řeky přednesl Alfréd Strejček za doprovodu kytaristy Štěpána Raka.
Nezaměnitelný hlas zesnulého zazněl několikrát ze záznamu, například z CD jeho vzpomínek a vyprávění, či z televizních dokumentů, v nichž recitoval Hrubínovy verše či slavnou modlitbu Tomáše Moora. Promítnut byl i úryvek z loňského 90. výročí zahájení rozhlasového vysílání u nás, vlastně poslední jeho videozáznam, jak uvedl vinohradský dramaturg Jan Vedral.
Brouskův syn Otakar přečetl dopis, který napsal loni k jeho devětaosmdesátinám. Vylíčil v něm, jaké to je být potomkem takového muže. "Je majákem, který vždycky svítil a odolával všem vlnám mého tápání v dospívání, uměleckého i lidského," uvedl. Ondřej Brousek, který se rovněž upsal herectví a je znám i jako muzikant, zahrál svému dědečkovi naposled na klavír. Další z hudebních předělů patřil houslistovi Jaroslavu Svěcenému.
"Odešel mi vzácný kolega, přítel, rádce, můj druhý otec, člověk velkého formátu, gentleman, jakých už je pomálu. Při vzpomínce na něj však cítím slunnou a optimistickou atmosféru, v níž je jeho všudypřítomný úsměv," řekl Viktor Preiss před poslední oponou, kdy se hledištěm rozlehl dlouhotrvající potlesk.
