Filmová pohádka o krásné a pracovité Nastěnce, samolibém, ale statečném Ivanovi, zlé maceše a hodném Mrazíkovi je podle bloggerů a fanoušků tohoto díla "vrcholný skvost českého dabingu". "Vidět tenhle film v ruštině s titulky, pak by asi bylo po kultu. Snad jediný film, kterému dabing přidal minimálně hvězdu navíc. A nebyla rudá," tvrdí jedna z účastnic diskuse na webových stránkách.
Přestože Rusové pohádku také znají, zdaleka na ní nelpí tak, jako Češi. "Vím, že v Česku je tento film mimořádně populární. Dokonce jsem dostala i nějakou českou cenu. Nedokážu si však vysvětlit, proč tak zaujal zrovna české diváky," řekla herečka Inna Čurikovová, která ztvárnila Marfušu a pro niž byl Mrazík filmovým debutem. Její nezapomenutelné louskání ořechů vlastními zuby nadchlo několik generací diváků.
Podle herečky pražského Divadla na Fidlovačce Lilian Malkinové, známé zejména z oscarového filmu Kolja, si Mrazík získal české diváky hlavně díky skvělé češtině. "V bývalém Sovětském svazu to byl takový průměrný film. Byla tam spousta daleko lepších pohádek. Jsou tam ale moc dobří herci a především nádherný dabing. Proto je v Česku tak populární," míní.
Originál versus překlad
Zatímco vypravěčka, která na závěr hlásí "zazvonil zvonec a pohádce je konec", česky přiznává, že "tam byla, víno pila", rusky tvrdí, že "tam byla, med, pivo pila". Děj to však nijak neruší. |
Sama prý film v ruštině prakticky ani neznala. "Viděla jsem ho snad jednou, když jsem byla hodně mladá," řekla herečka, která v minulosti žila v Estonsku a Rusku. Mrazíka vnímá jako milou pohádku, "ale nic víc". "Daleko víc se mi líbí české pohádky, jako třeba Tři oříšky pro Popelku. Na to bych se mohla dívat pořád," dodala.
Režisér Alexandr Rou začal Mrazíka točit 13. března 1964. Poblíž Moskvy v té době už sníh prý prakticky zmizel a filmovalo se tak na Kolském poloostrově poblíž Murmansku za polárním kruhem. Šlo prý o velmi náročné natáčení, které trvalo téměř rok a při němž se nic nešidilo. Herci skutečně mrzli v mrazu a propadali se do hlubokých závějí a v létě se zas koupali ve špinavém rybníku plném pijavic.
Snímek, který patří ke klasice ruské filmové tvorby, získal spoustu mezinárodních ocenění. Nikde však není tak oblíben jako v Česku. Když se v 90. letech objevil na videokazetách v Americe pod názvem Father Frost, byl údajně zařazen mezi stovku nejhorších filmů.
Český fenomén Mrazík vyvolává také humorné postřehy ruských návštěvníků, kteří se před cestou do České republiky snaží poznat alespoň základy češtiny. I když v ruštině slovo "mrazík" neexistuje, dostalo se na seznam slov, které Rusům zní vtipně. Vyložit by se totiž dalo jako "hajzlík".
I když Rusové se na Mrazíka nedívají zrovna každý rok, patří podle tamního průzkumu mezi desítku nejmilejších snímků. O mimořádné přízni českých diváků svědčí trvalý zájem o film, který překonal veškeré politické změny.