Reedice je součástí řady Olivovníky vydavatelství Galén a na české pulty se dostává při příležitosti čtyřicátého výročí jejího prvního a dosud posledního vydání v Paříži v lednu roku 1969.
"Současné reedici předcházelo složité pátrání po původním masteru a dvouleté vyjednávání s řadou firem, které postupně přebíraly práva a povinnosti zkrachovalé společnosti Disque Vogue," říká Luboš Houdek z Galénu a pokračuje: "Nakonec jsme zjistili, že originál magnetofonového pásu se nedochoval, proto jsme použili autorův přepis dlouhohrající desky s dobovým zvukem."
"Pražských balad z Paříže" je celkem osm; kromě Mertovy autorské tvorby, zastoupené například slavnými písněmi Chtít chytit vítr nebo Pomeranče Hieronyma Bosche, obsahuje album i několik lidových písní, mezi nimi koledu Nesem vám noviny nebo Mertovu verzi lidovky Kočka leze dírou, jejíž autorství mu bylo dnes již neexistující vydavatelskou společností omylem původně připsáno.
Které písně na albu zazní1. Dobrú noc (lidová) |
Deska vychází v exkluzivní podobě, vnitřní pošetka je replikou původního obalu, dvacetistránkový booklet obsahuje jak autorovu vzpomínku na nahrávání, tak původní text, který Merta sepsal při příležitosti pařížského vydání alba v roce 1969, dále fotky z Paříže i z Prahy a řadu dokumentů z Mertova archivu, z nichž mnohé jsou uveřejněny vůbec poprvé.
Historie alba
Podzim 1968 trávil Vladimír Merta na studijním pobytu v Paříži, kam se před tím dostal jako do vysněného města v rámci několika "budovatelských" táborů. Několik výlisků alba, které se mu zde podařilo natočit, Merta z Paříže odeslal do Prahy, další kusy si z Francie dovezli zpěvákovi příznivci.
Vedle české dechovkyZe vzpomínek Vladimíra Merty
|
Začínala zima, šoural jsem se po Paříži pomalým krokem bezdomovců a potkal Jeňýka Pacáka. Pískal si na flétničku a vzal mě s sebou do sídla společnosti Vogue. – Nějaká holka nám vyjednala pracovní večeři. Ztratíš se v davu, nažerem se, pojď se mnou, zahrajem si na flétny... Z večeře sešlo, z desky Olympicu taky. – Máte exkluzivní smlouvu se Supraphonem, tím to končí. – A kdo je ten tulák vzadu, ptal se ředitel. – Ále, ten si jen tak brnká. – Ředitel zazvonil, cikánek přinesl naladěnou kytaru, já zahrál Mikulecké pole – Máš exkluzivní smlouvu, zeptal se mě. – Ne – Fajn, natočíme ípíčko. – Rozešli jsme se, čtrnáct dní nikdo nevolal. Pak že mám být druhý den v devět ve studiu. Za dva dny jsme byli hotoví. Začal jsem se balit. Ředitel: – Co je? Natočíme rovnou LP! (...) Jakmile moje deska vyšla, chodil jsem po velkých obchodech a ptal se, co je nového. Všude mi cpali Cohena. – A něco z nějaké jiné země nemáte? – Ne. – Byl jsem jak opařený. Nakonec jsem se našel zastrčený v koutku – vedle české dechovky!První české vydání alba se co možná nejvíce snaží zprostředkovat autentický kontext, ve kterém vznikla nahrávka původní, tedy na jednu stranu spontánní, na druhou stranu chaotickou dobu Paříže revolučního roku 1968.
Luboš Houdek k tomu dodává: "Album jsme se rozhodli záměrně nedoplňovat žádnými bonusy. Pošetka, v níž je CD vloženo, je replikou původního obalu francouzského vydání, a to i s tiskovými chybami."
K tomu, proč tak legendární deska vychází v Čechách poprvé až dnes, pak říká: "Návrhy Jiřího Černého na konci 60. let Pařížské balady převzít a vydat je i u nás ztroskotaly na ustrašenosti tehdejších úředníků, hlavním argumentem pro odmítnutí však byla Vladimírova ´volnost´ v zacházení s texty lidových písní. Po revoluci pak vydání alba zdržela především zdlouhavá práce na pátrání po původním masteru a vyjednávání s nástupnickými firmami zkrachovalé společnosti Disque Vogue, která původně album v lednu 1969 v Paříži vydala."
