Proměnit by se tak měl dosavadní, po generace udržovaný obraz zlaté kapličky jakožto divadla, v němž se střídají opera, balet, činohra, a v poslední době navíc i Laterna magika. Soužití opery a činohry pod jednou střechou "u Vltavy" by skončilo.
A to není jediná podstatná změna. V Praze by měl napříště působit už pouze jediný operní a baletní soubor. Změnil by se tak současný stav, který má kořeny na počátku devadesátých let, kdy se osamostatnil soubor někdejšího Smetanova divadla a byla založena Státní opera Praha. Tu financuje stát stejně jako Národní divadlo, v posledních letech se však Státní opera dostávala do stále složitější ekonomické situace.
Vedení Národního divadla se ke změnám staví opatrně. "Zatím to nebudu komentovat," uvedl včera jeho ředitel Ondřej Černý. "Jde o složitý problém a samozřejmě by to znamenalo ještě spoustu práce, než bychom se dopracovali k nějakému výsledku," poznamenal za balet vedoucí jeho umělecké správy Martin Rypan.
Vznikne nový soubor
Podle náměstka ministra kultury Radka Zdráhala je v Praze místo jen pro jeden kvalitní operní soubor a chystané kroky jsou nezbytné, aby se první česká opera, balet, ale i činohra přiblížily organizačním i uměleckým standardům obvyklým ve světě. "V našem prostředí nejsou podmínky srovnatelné s těmi světovými metropolemi, které mají více než jednu operní instituci," zdůrazňuje Zdráhal.
To však není jediné východisko reformy. Tím dalším je "rozložení" souborů mezi budovy a respektování odlišností a různých potřeb opery a činohry. "Těžko bychom ve světových metropolích našli divadlo, v němž by společně působila opera nejen s baletem, ale i s činohrou, jako je tomu v Národním divadle. Činohra a opera mají zcela odlišný provoz a systém zkoušení. Nehledě na to, že historická budova Národního divadla není uzpůsobená pro provádění velkých operních a baletních děl," podotýká Zdráhal.
V Praze by tak podle představ ministerstva měl vzniknout nový operní a baletní soubor, s jedním orchestrem, který by fungoval jako nezávislá instituce s hlavním sídlem v dnešní Státní opeře. Nebyl by však totožný ani se souborem současné Státní opery, ani Národního divadla.
Budova Státní opery je v těchto záměrech předurčena pro operu a balet, budova Národního divadla především pro činohru, případně pro specifické projekty včetně vybraných českých oper, a Stavovské divadlo pro mozartovský, popřípadě barokní operní repertoár. Definitivní řešení ministerstvo hledá společně s oslovenými odborníky. Již před časem pro ně vytvořila studii komise v čele s teatrologem Josefem Hermanem. Také její závěry hodlá ministerstvo použít jako podklad pro reformu.
Příklady ze světa těmto záměrům odpovídají: například ve Vídni působí ve vlastní budově Vídeňská státní opera, zatímco první činoherní soubor sídlí v nedalekém Burgtheatru. Takto fungují divadla i ve většině dalších měst. Více než jednu operu však mají jen ty největší a nejbohatší města, jako je Londýn, Paříž, New York nebo Berlín.
Záleží i na rekonstrukci Státní opery
Ministerstvo kultury připouští, že celý proces reorganizace bude dlouhý i náročný a záviset bude také na postupu rekonstrukce budovy Státní opery, která není v dobrém technickém stavu. Než bude opravená, nic se měnit nebude. Proto od minulého týdne probíhá odborné technické posouzení stavu budovy.
Na základě jeho výsledků, to znamená jak vnitřního technického stavu, tak stavu jevištních technologií, padne rozhodnutí, v jakém časovém horizontu a jakým způsobem bude možno práce provést. Rekonstrukce by podleministerstva kultury měla začít nejpozději příští kalendářní rok.
