Ačkoli jeho tvorba, stejně jako tvorba většiny jeho kolegů, byla nevyrovnaná a měla své obrovské vzmachy i slabší chvilky, patřil Karel Kryl vždy k nejvlivnějším českým "básníkům s kytarou". Výrazně působil jak na některé své následovníky z okruhu sdružení Šafrán, fungujícího v 70. letech, tak na další generaci písničkářů 80. let v čele s Jaromírem Nohavicou.
Karel Kryl (1944-1994)
|
Pozdější písničkář začínal jako keramik, posléze se začal věnovat poezii a hudbě, a to zejména v prostředí tzv. divadel malých forem. Jeho první nahranou písní je Nevidomá dívka v podání Hany Ulrychové (1968). Z krylových sólových nahrávek bylo sestaveno debutové album Bratříčku, zavírej vrátka (1969) s titulní písní reagující, stejně jako několik dalších, na srpnovou okupaci Československa. V září 1969 Karel Kryl emigroval do Německa, jeho další alba vycházela v exilu. Zaměstnán byl v Rádiu Svobodná Evropa jako sportovní redaktor, vysílal ale i hudební pořady. V roce 1989 byl jedním z prvních, kdo přijeli do vlasti - stihl ještě průběh sametové revoluce i masové demonstrace na Václavském náměstí. V dalších letech byl politickou a společenskou situací zklamán, žil střídavě v Čechách a Mnichově, kde 3. března 1994 zemřel na infarkt. Pohřben je na břevnovském hřbitově v Praze.
I patnáct let po Krylově smrti jeho tvorba žije. V dalších a dalších reedicích se vydávají jeho klasické desky, jsou sestavovány nové hitové výběry (jedno takové "best of" vydává Supraphon právě v těchto dnech), ze šuplíků jsou vytahovány nejrůznější živé nahrávky a další raritní snímky. Úhrnem po písničkářově smrti vyšlo u různých vydavatelství více než dvacet hudebních nosičů s jeho tvorbou.
Karel Kryl zpíval i swingPísničkář byl "sám s děvčetem v dešti" |
Po předčasné smrti byl Kryl několikrát vyznamenán in memoriam. Získal například pamětní medaili Univerzity Karlovy (1994), Nadace Charty 77 mu udělila v roce 1995 Cenu Františka Kriegla, téhož roku byl uveden do Síně slávy Akademií populární hudby. Je také laureátem státní Medaile Za zásluhy II. stupně, kterou mu udělil prezident Václav Havel.
Památka Karla Kryla vůbec daleko překročila běžný standard představitele folku. Na nejrůznějších místech republiky jsou zpěvákovy pomníky a pamětní desky (například v Novém Jičíně nebo Olomouci, kde v mládí působil), je po něm pojmenováno i několik ulic, například v pražských Stodůlkách, ve Varnsdorfu, Novém Jičíně a Zelenči.
Krylův život a dílo je dodnes silným tématem pro hudební a literární kritiky a historiky. Zatím nejdůkladnější monografií na toto téma je velmi obsáhlá kniha Akorát že mi zabili tátu, kterou napsal předseda Klubu Karla Kryla Vojtěch Klimt a vydalo ji v roce 2007 pražské nakladatelství Galén.
Krylovská bible je vyčerpávajícíKdo chce něco vědět o Krylovi, musí začít u Klimta |
S Karlem Krylem v Moskvě
Hudební publicista Honza Dědek se právě vrátil z Moskvy, kde v Českém centru prezentoval poslechový pořad o Karlu Krylovi. "Bylo tam asi čtyřicet lidí. Pravda, většinou bohemistů, studentů češtiny nebo překladatelů, ale i běžných posluchačů," řekl Dědek iDNES.cz.
"Starší i mladí Rusové Krylovi vesměs rozumějí. Druhý den mě neplánovaně pozvali na Lomonosovovu univerzitu, abych pořad zopakoval, a tam jsem zjistil, že se o Krylovi dokonce učí - rozebírají například text Bratříčku, zavírej vrátka."
"Rok 1968 jsem nezažil, ale Kryla jsem vždycky poslouchal," odpověděl Honza Dědek, sám třicátník, na otázku, jakou roli sehrály Krylovy písně v jeho životě. "Dělal jsem to zprvu hlavně proto, že to bylo zakázané. Byl to vlastně protest proti rodičům, kteří říkali - ano, poslouchej ho, ale potichu a nikomu o tom nevykládej."
Dědek je optimistou, i co se týče životnosti Krylovy tvorby v současné době: "Myslím, že přežila řada jeho písniček. Pravda, těžko si představit, že by si dneska někdo prozpěvoval ´Tak vás tu máme, bratři...´, ale písně, které nebyly ve své době myšleny jako aktuální protestsongy - třeba Nevidomá dívka nebo Anděl - na své působivosti nic neztratily." Zájem o vše, co se Kryla týká, i patnáct let po jeho smrti dává Dědkovi za pravdu.
