Tenorista Beczala je splněný sen o operním princi

V pražském Obecním domě vystoupil v úterý další hvězdný tenor. Polák Piotr Beczala zazářil i v českých áriích.

Polský tenorista Piotr Beczala | foto: © Anja Frers

Letošní sérii recitálů tenorových es uzavřel zase úplně jiný lidský i hlasový typ, než je Jonas Kaufmann nebo Rolando Villazón. Beczala vystoupal do světové špice postupně a spíše nenápadně, ale drží se spolehlivě. Jeho koncertní program Pocta Tauberovi sice především propaguje tenoristovo stejnojmenné první CD u Deutsche Grammophon, ale první polovinu Beczala vyhradil operním áriím, a to i českým. Slušně, i když bez většího vkladu ho doprovázel Český národní symfonický orchestr pod taktovkou Lukasze Borowicze.

Pocta Tauberovi

85 %

Interpret: Piotr Beczala

Obecní dům, Praha

22. dubna 2014

S Beczalou se naskytla šance slyšet v Praze Prince z Rusalky a Jeníka z Prodané nevěsty také jednou krásně zazpívané, což je od časů velkých českých tenoristů minulosti zapomenutý zážitek. Mírný cizí přízvuk lze Beczalovi odpustit stejně snadno jako světovým janáčkovským pěvcům a pěvkyním. Zvlášť když Beczala okouzluje otevřeným, volným hrdlem, a bohatým, jasným, vskutku zlatým zvukem. Připočteme-li k tomu mladistvý atraktivní zjev 47letého tenoristy, je to pohádkový princ i chytrý chasník jako vyšitý.

Operetu nepodceňovat

Stejné kvality měl i jeho přednes árií z Verdiho Maškarního plesu, Rigoletta a z Gounodova Romea a Julie. Druhá polovina patřila lehké múze. Zdánlivě lehké. Beczala, stejně jako dávno před ním rakouský tenorista Richard Tauber, dokazuje, že tento žánr není radno podceňovat. Pokud se interpretuje s uměleckou vážností a elegancí, vyjeví se v jiném, ne tak povrchním světle. K tomu jsou však nezbytné patřičné vokální schopnosti. Beczala je má, jak dokázal lehce i oduševněle zazpívanými áriemi z Lehárovy Giuditty, Země úsměvů, z Kálmánovy Hraběnky Maricy i Tauberovým vlastnoručním hitem Du bist die Welt für mich. Také tři přídavky pocházely z alba věnovaného Tauberovi.

Přirozeně i Beczalu můžeme srovnávat se špičkovými tenory současnosti a hlavně minulosti, z nichž někteří byli třeba ještě pozornější ke slovům nebo měli ještě větší dynamickou škálu. Je to jako srovnávat různé mercedesy. Aspoň že k nám tyto značky zajíždějí do koncertních síní, když už ne do divadla.