Nosatý dřeváček, ztvárněný jako loutka, se utká se zlým Principálem a se svými přáteli se vydá na pouť do světa za Modrou vílou. Od každého ze zúčastněných autorů a interpretů si Pinokio bere něco, zároveň všichni museli slevit a ustoupit ve prospěch celku. Jiří Berousek ml. se kupříkladu blýskne žonglérským číslem - ovšem v plné parádě už ho nepředvede, neboť mu ho pokazí svým vpádem Pinokio.
Některé akrobatické výstupy zazáří jen na pár chvil a vzápětí fungují jako scénografický doprovod písniček. Namísto muzikálových tanečnic metá v pilinách salta tlupa zřízenců, jinak členové divadla Drak a studenti DAMU, kteří rovněž tahají rekvizity a obsluhují různá technická hejblátka. Ostatně kdo by se sháněl po baletu ve chvíli, kdy do stanu elegantně vplují koně.
Herecké obsazení nabízí tři, respektive čtyři kvalitní alternace - pěvecky stojí na nejvyšší příčce Alena Antalová coby Angelina, s níž se střídají Dana Sedláková a Zuzana Krištofová a jejíž výkon dodává Pinokiovi šmrnc muzikálu velkého stylu. Geppetto v podání Václava Poula je klaunsky rozevlátý i otcovsky starostlivý, kdežto Roman Mrázik se víc pouští do excentrického dovádění (třetí do party je Jiří Pecha). Jan Novotný ve svém Principálovi rozehrál nádhernou škálu úlisné úskočnosti, zatímco David Matásek si v této roli drží jasně čitelnou linku padoušství; dále alternují Martin Dejdar a Ladislav Potměšil.
Pinokia představuje postupně několik loutek, které putují z ruky do ruky, ba i do medvědí tlapy, poletují vzduchem, jezdí na koni či na slonovi, dokonce i hoří. Hlas mu propůjčila Jiřina Bohdalová, jež prokazuje nestárnoucí cit pro dětskou naivitu i klukovskou hravost. Divadelní iluzi oživlého dřeváčka umocňuje nejen ozvučení stanu, v němž jsou živé hlasy herců jemně sladěny s playbackem, ale také respekt, s nímž všichni berou loutku jako hlavní hvězdu večera. S podobnou pokorou a vstřícností se účinkující chovají i ke zvířatům, jež jsou rovnocennými partnery.
Texty nesou pečeť matadora básnické tvorby pro děti: dobře zapamatovatelné verše, v nichž se Žáček vtipem brání banalitě. Příznačná je například Pinokiova hláška: "Geppetto, podej mi klepeto." Jiráskova muzika přináší i muzikálové hity, ale jindy se stáhne do pozadí, aby jen umocnila atmosféru situace. V první půli by nicméně neškodilo přidat jednu dvě svižnější melodie, které by ději dodaly větší spád. Tempu by prospěl i škrt v úvodu - výstup s Pinokiem na nočníku trčí z inscenace jako "zlidšťující" fórek bez pointy.
Dál už je pouze otázkou nejbližších repríz, kdy si všichni účinkující osahají prostor manéže natolik, že budou všechny akce klapat s centimetrovou přesností a vteřinovým načasováním. Pro tenhle cirkusový muzikál je typická vůně dobrodružství - toho, které zažívá Pinokio, i toho, které zažili divadelníci i cirkusáci při pracovním setkání. A teď si to dobrodružství mohou znovu vychutnávat i jejich diváci.
|
Pinokio (na motivy Carla Collodiho) | |
| scénář | Josef Krofta |
| hudba | Jan Jirásek |
| dialogy a texty písní | Jiří Žáček |
| režie | Josef a Jakub Kroftovi |
| kostýmy | Liběna Rochová |
| scénografie | Petr Matásek |
| sochařské objekty | Dalibor Bača a Jana Bačová-Kroftová |
| choreografie | Radek Balaš |
|
Premiéry na Letenské pláni 24.-26. května | |
 V muzikálu hraje řada artistů. |
 Muzikál se odehrává v cirkusovém stanu. |
 Zlý principál se snaží Pinokia spálit. |
 Herci ovládají loutku. |
 Pinokio jede na kole. |
 Pinokio ve vězení. |
 Pinokio v sáčku s penězi. |
 Detail loutky. |
