Zatímco při předchozím recitálu zpívala písňovou tvorbu, tentokrát se představí v parádních číslech ze svého operního repertoáru. Za doprovodu Symfonického orchestru Českého rozhlasu, který bude řídit Friedrich Haider, přednese árie W.A.Mozarta, Vincenza Belliniho a Gaetana Donizettiho.
Gruberová zpívá už čtyřicet let – a odborníci se shodují v názoru, že je pořád v úctyhodné hlasové kondici. Roku 1968, kdy jí bylo 22 let, debutovala ve Slovenském národním divadle jako Rosina v Lazebníkovi sevillském. "Vyhlasme tedy pražskojarní koncert za jubilejní," navrhla pěvkyně na tiskové konferenci.
Pěvkyně roku 1971 emigrovala z tehdejšího Československa a usadila se ve Vídni. Po obtížných začátcích, kdy dostávala jen malé úložky, se nakonec vypracovala na jednu z největších koloraturních sopranistek všech dob.
Totalitní režim ji doma vymazal z paměti. Pěvkyně si ještě dobře pamatuje rok 1979, kdy spolu se souborem Vídeňské státní opery hostovala v Praze. Účast Gruberové v produkci Ariadny na Naxu tehdy prosadil přes odpor komunistických úřadů dirigent Karl Böhm. Gruberová už sice měla rakouský pas, přesto cítila strach.
"Museli jsme projít asi třemi kontrolami a při druhé mi zničehonic odnesli pas. Už jsem se viděla se želízkami na rukou. Až pak se ukázalo, že první úředník mi nedal razítko a druhému chybělo..." vzpomíná dnes už s úsměvem.
Edita Gruberová - Holland Festival 2007
Za výjimečně dlouhou kariéru Gruberová podle svých slov vděčí tomu, že vždy respektovala vlastní možnosti. "Na rozdíl od jiných kolegů, kteří neodolali různým nabídkám, jsem vždy naslouchala hlasu svého hlasu. Samozřejmě jsem měla různé fantazie, co bych chtěla zpívat, ale vždy jsem se držela svého oboru, kterým je bel canto. Je to moje vlast. Třeba Verdi je už něco jiného, proto jsem z něj zpívala pouze La traviatu a Gildu z Rigoletta," vysvětluje.
Na programu pražskojarního recitálu bude i árie z Belliniho Normy. Roli druidské kněžky, která žije v tajném svazku s Římanem, porodí mu dvě děti, ale on ji podvede s jinou ženou, Gruberová do svého repertoáru zařadila teprve před dvěma lety. "Nejde jen o to, zazpívat tóny, ale o životní zkušenost. Je to žena s prázdnou duší, nucená zatajovat emoce," zdůrazňuje pěvkyně.
Normu označuje za střechu svého pěveckého domu. "Dnes musejí být zpěváci na vrcholu už v 25 letech, leckdy jsou doslova hnáni nahoru pod tlakem public relations. To nebyl můj případ. Já jsem si svůj dům stavěla pomalu, od malých rolí. Ve Vídni jsem se dlouho chodila dívat na jiné zpěváky, všechno jsem si musela vybojovat. Dnes stačí, aby někdo zasvítil, a už je zahrnován superlativy. Jenže počkejme si deset dvacet třicet let, pak se teprve uvidí."
Slova Gruberové potvrzuje mimo jiné i fakt, že už 35 let zpívá náročnou koloraturní úlohu Zerbinetty ve Straussově Ariadně na Naxu. Znovu si ji zazpívá v září ve Vídni. Mezi jejími dalšími plány je i koncert na bratislavském Hradě, který se má konat 28.září.
Ale ještě předtím, 23. června, bude ve Vídni účinkovat na galakoncertu před finálovým utkáním mistrovství Evropy ve fotbale. "Když jsem nabídku dostala, souhlasila jsem, protože budu mít vedle sebe kvalitní kolegy, například Miroslava Dvorského nebo Elinu Garanču," dodává Gruberová.
Její osobní vztah ke sportu je ovšem spíše vlažný. "Jak se říká v němčině: Sport ist Mord. Dívám se na něj občas v televizi, ale třeba na stadion bych nikdy nešla. Vždycky fandím těm, co prohrávají. Když vidím, že musejí běhat devadesát minut za míčem, tak je lituji."